Jan Flaška

S přicházejícím adventem nastává doba dopisů pro Ježíška. Letáky sice dětem vehementně naznačují, jak by jejich přání měla vypadat, ale děti se občas nenechají ošálit.

Jel jsem onehdy dálkovým autobusem. Uvelebil jsem se v sedadle, vytáhl područku a opřel si o ni ruku. Jak jsem se v sedadle různě kroutil, začala mě područka brzy tlačit.

Vychovávat z malého chlapce řádného muže dá občas dost práce. Uvědomil jsem si to, když jsme s naším pětiletým synem nedávno hráli jakousi výchovnou hru.

Když člověka vyzvete, aby zavzpomínal na své školní prázdniny, zpravidla se setkáte s klíčovými slovy jako „babička“, „třešně“ a „koupání“.

V centru Českých Budějovic je kvůli kompletní rekonstrukci uzavřena Mánesova ulice, jedna z hlavních dopravních tepen. Ale opravuje se i na dalších místech krajského města.

To, že jsou muži soutěživí a rádi si hrají, kdežto ženy kladou důraz na spolupráci a vztahy, je informace asi tak objevná, jako že kluci mají pindíka a holky pipinku.

Slýcháme to pořád dokola – advent by měl být časem zastavení a rozjímání. O to zastavení mi nejde, sám sebe přistihnu i několikrát denně, že místo práce jen tak stojím.

My Češi milujeme adrenalin. Nedokážeme si odpustit onen pocit, kdy nám v krvi stoupá hladina tohohle hormonu vzrušení. Ne každý z nás má ale čas skákat na laně.

Našel jsem na parapetu, za jedním málo používaným oknem našeho domu, dopis. Nadepsaný byl „VSKAZ PRO JEŽÍŠKA“.

Když vyjdete ven, nějak automaticky počítáte s tím, že některé části města či krajiny jsou přístupné každému, zatímco do jiných se nevstupuje, protože jde o soukromá místa.