Jan Cempírek: Pojišťovačka

Máme právě výhodnou akci na dětské úrazy: dvě děti za cenu jednoho. Rychle hovor ukončuji, ale co to? Červíček začal hlodat. Přemýšlím. Připojistit ratolesti bych asi měl, svět je vážně plný nebezpečí. Zvlášť pro neposedná dítka. A když je ta výjimečná slevová akce...

To za mého mládí podobné skvělé pojišťovací nabídky nebyly. Ovšem situací, kdy bych díky svým úrazům mohl pustit pojišťovně žilou, těch jsem tehdy zažil požehnaně! Vzpomínám.

Třeba už na školku, kde jsem chtěl zesměšnit spolužáka Kohouta a zlomyslně ho ponoukal ke kokrhání. Kohout však nejenže nekokrhal, ale místo toho mě prohnal velkým květináčem, kde pak zůstala část mého krvavého dětského skalpu. Hezká pojišťovací událost by z toho byla!

Nebo ten lyžák na Kramolíně. Dělal jsem na sjezdovce frajera a vrazil při jízdě stylem „vajíčko“ do smrku uprostřed sjezdovky. Nalomené žebro, to by taky byla fajnová sumička!

Nebo do třetice, v osmičce na kole. Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že zabočím, ale nějak jsem zapomněl ukázat. Takže auto, náraz, kotrmelec vzduchem a noha v gypsu. Pojišťovna by se prohnula.

Jedna událost lepší než druhá. Suma sumárum, je s podivem, že jsem dožil dnešních dní. Ale k čemu vlastně pojistka? Nestalo se mi všechno to příkoří vždy jen proto, že jsem já sám dělal vylomeniny? Ne, ne, to pojistka nezachrání.

Beru telefon a volám zpět: Prosím vás, pojištění nechci, ale co takhle Andělíčka strážníčka, toho byste v té výhodné akci neměla? Pro děti i pro mě.

Makléřka Dvořáková zesmutní. Tak to vám nepomohu. Andělíčkové jsou přeci zadarmo. Ti si vás musí najít sami.

Myslím, že to řekla moc hezky. Nejlepší věci jsou vážně gratis. A tak i já vám přeji nějakého šikovného Andělíčka strážníčka, takového, kterého nenabízí žádná pojišťovna, ale který nad vámi bude držet ochrannou ruku i bez akce Dva za cenu jednoho.