Jan Cempírek: Nuda v zoo

15. duben 2020

Při každé návštěvě zoologické zahrady si chtě nechtě kladu otázku – co si asi ta zvířata o nás myslí? O těch dvounohých oblečených opicích, které se den co den courají před jejich obývacími pokojíky a vidí jim až do talířů, vlastně misek.

A říkám si, nebylo by těm zvířátkům líp, kdyby je pořád takto někdo neočumoval? A hle, neuvěřitelné se stalo skutkem a z důvodu uzavření zahrad už několik týdnů mezi klece nepáchl jediný platící dvounožec.

Zavolal jsem proto pln zvědavosti kamarádovi Romanovi, který pracuje v Zoo Hluboká. Tak co, Romane, jak se mají zvířátka? Kamarád řekl stručně: Nudí se.

To pochopitelně vzbudilo mou zvědavost. Ptal jsem se ho dál a zde přináším report zpoza zavřené zoo ve dnech virové karantény: ptákům, myším a hadům je nepřítomnost návštěvníků lhostejná. Užívají si jarních paprsků a lidi jim nechybí.

Zato savci trpí – jako zvířata. Nejvíce prý rosomáci. Ti jsou bez obvyklého publika úplně paf. Běhají podél klece a sotva zahlédnou aspoň zbloudilého zaměstnance zahrady, hned se začínají předvádět, skákat a žadonit o jakoukoliv lidskou pozornost.

Také tygři nejsou ve své kůži. Už si příliš zvykli na legrácky, kdy se třeba z čiré škodolibosti rozběhnou proti návštěvníkům a baví se pak jejich odskočením od plotu. Teď nikde nikdo - prostě nuda.

Jedinými skutečně šťastnými zvířaty v liduprázdné zoo jsou prý kozičky a ovce v dětském výběhu. Tito dělníci zábavy, které obyčejně celé dny nahání smečky malých dětských nezbedů - hladí je, tahají za chlupy, vozí se na nich - si teď naplno užívají nikdy nepoznaných okamžiků klidu a štěstí.

A tak to mezi zvířátky v zoo je nejspíše stejné jako mezi lidmi. Pro některé je karanténa výhrou, pro jiné příležitostí k lenošení, a další jsou už jak na trní, aby se na tom jejich dvorečku probůh zase něco dělo. 

autor: Jan Cempírek
Spustit audio