Jan Cempírek: Komenský skákal z okna na ženský

Já se tehdy díval na perokresbu zachmuřené tváře učitelského titána a hlavou se mi honily divoké myšlenky.

Co by se asi tak stalo, kdyby ten ponuře se tvářící Homo pedagogicus ožil, opustil obrazový rám a hup! plavným výskokem z okna družiny by dopadl z třetího patra na nebohou náhodnou kolemjdoucí! Ty barvité dětské fantazie si dokážu vybavit dodneška, což kouzelně potvrzuje pravdivost vizí onoho nejznámějšího učitele, který vzýval k podněcování žákovské představivosti, neboť ta jest nejlepší cestou k zapamatování si čehokoliv.

Měl by ze mě tedy jistě radost, moudrý ten muž! Jan Amos totiž vycházel z premisy, že žáček si má za pomoci různých fíglů zapamatovat co nejvíce učiva.

Žádanou dovedností 21. století je naopak umění informace třídit a zapomínat, nikoliv si je po vzoru stařičkého myslitele uchovávat v hlavičkách na věky věků, na to jsou přeci chytré telefony a internet.

Inu, svět se nejspíš změnil.

Ale abych tu planě nemudroval. Právě teď mě totiž napadla jedna věc. Když tak mluvím o Komenském, co o něm vlastně vím já sám? Mimo to, co mi sdělil spolužák Brambůrek ve druhé třídě, a pár všeobecných klišé typu, že byl „učitelem národů“, že odešel do exilu a že měl krédo škola hrou? Vím vůbec něco dalšího? Nu, o moc více toho není. Ostuda což? Ale ne. Kdepak!

Máme přeci už to 21. století. Jdu se proto rychle podívat do Wikipedie. Tam se o „učiteli národů“ dozvím vše. Jestli je to ale dobrá cesta, nebo naopak známka kulturního úpadku, to nechť ukážou teprve časy budoucí.