Ivan Mls: Novoroční závazky

Často po vánočním hodokvasu dospějeme k závěru, že máme nějaké to kilo navíc a je tudíž třeba cvičit. Odpovědní jedinci to řeší hned v lednu návštěvou fitness center, ti méně odpovědní prostě tím, že se začnou víc hýbat, což jde kupodivu realizovat i zdarma.

Leč ze společenského hlediska je pochopitelně více cool líčit pocení ve fitku a rady trenéra, než se chlubit, že místo poskakování autem v zácpách po městě jste začali chodit do práce pěšky či jezdit na kole.

Začátek nového roku je také dobrou startovací čárou pro skoncování s neřestmi. Po novoročním přepití, překouření a přejásání člověk s lehkým srdcem sám sobě slibuje, že zatočí s tabákem a alkoholem.

Ti, kteří to se sebou myslí opravdu vážně, si pak s příchodem nového roku slibují, že zapracují na svém osobním rozvoji, začnou se učit francouzsky nebo svahilsky, zbaví se závislosti na sociálních sítích, nebudou se bát zubaře, řeknou si šéfovi o vyšší plat, budou dělat radost druhým a rozhodně zatočí s dávnými  resty – vždyť manželka mluví už asi pět let a stále důrazněji o tom, že je třeba vymalovat kuchyň…

Jenže jak postupují dny měsíce ledna a měsíců následujících, nadšení z naplánovaných  předsevzetí se jaksi vytrácí a rozplývá, až zmizí kamsi do nicoty.

Uznejte sami – rekapitulovali jste si o silvestrovské noci, jak jste se vyrovnali s předsevzetími, která jste si dali 1. ledna 2023? Tak vidíte.

Já to letos zkusil jinak. Dal jsem si závazek, že si nedám žádný novoroční závazek. A to by v tom byl čert, abych tenhle závazek nesplnil.