Ivan Mls: Hračička

Někdy mi to nedá a jdu se trochu pokochat, abych věděl, o co všechno přicházím a s čím vším si mohou dnešní děti hrát. Pokud tedy zrovna nesjíždějí nějaké aplikace na mobilu…

Z tohoto úhlu pohledu je proto dobré mít v příbuzenstvu nějaké prcky a udržovat s nimi dobré vztahy. Pokud to totiž nejsou krkouni, klidně vám nějakou svou hračku půjčí.

Také mám to štěstí. Neteř má čtyřletou holčičku, kterou se snaží všestranně rozvíjet – takže vedle kuchyňky, panenek, mluvicích knížek či plyšáků má i pár autíček a báječné dřevěné mašinky s úžasným dřevěným kolejištěm a spoustou doplňků.

Když mi nedávno neteř dceru svěřila s tím, že strýček ji určitě dokáže nějak zabavit, skončil jsem s tímhle prckem právě u vláčků. Čtyřleté holky samozřejmě ještě neumí postavit nějaké úhledné a dokonalé kolejiště, správně propojit mosty, tunely či křížení, udělat slepou kolej nebo odbočku do lokomotivního depa, ale od toho jsem tam byl já.

Společným úsilím jsme sestavili nádhernou dráhu, žádná dřevěná kolejnička nepřišla nazmar, mosty byly přesně takové, aby působily ladně a elegantně, nádražíčka stála na správných místech, prostě radost pohledět.

Už stačilo jen nasadit dřevěné vláčky na koleje a začít si hrát opravdu naplno. V ten okamžik mě ovšem nemile vyrušila neteř a že prý – co si jako myslím, že dělám? 

Tak jsem jí vysvětlil, že si tady s její dcerou krásně hrajeme s vláčky. To přece každý vidí. Bohužel to nebyla pravda. Ta malá holka totiž neměla vůbec žádnou trpělivost a už před půl hodinou odešla pomáhat mamince v kuchyni. Jenom já si toho v zápalu hry vůbec nevšiml.