Hudební pozdravení k 110. výročí narození znamenitého skladatele Jiřího Traxlera, který pocházel z Tábora a většinu života strávil v Kanadě

Navzdory tomu, že se hodinám klavíru v hudebním ústavu v Táboře Jiří Traxler zpočátku spíše vzpěčoval, nakonec se stal klavír jeho životním nástrojem. A on sám se stal velkou osobností hudby 30. a 40 let, spolupracoval coby autor, aranžér i textař s Jaroslavem Ježkem, R. A. Dvorským, Karlem Vlachem a dalšími.

Jeho písničky jako Jedu nocí, Bláznivý den, Potkal jsem svůj sen, Náhodou a další byly šlágry nejen své doby. Skladby Jiřího Traxlera zněly v populárních filmech Eva tropí hlouposti, Za tichých nocí nebo Sobota.

Po únorovém převratu a odchodu do Kanady se Jiří Traxler postupně věnoval dalšímu svému koníčku, kreslení, a jako kreslič se prosadil u jedné kanadské letecké společnosti. Až do pozdního věku ale udržoval kontakty se svými mnohem mladšími českými následovníky i obdivovateli.

K nim patří rovněž Ondřej Havelka, který o něm řekl, že nebyl pouze slavným a úspěšným skladatelem a klavíristou. „Uměl si užívat života a radovat se z něj, dokázal zúročit své talenty s vášní i nadhledem,“ připomněl a všem milovníkům starého českého swingu doporučil paměti Jiřího Traxlera Já nic, já muzikant, vydané poprvé v roce 1980 exilovým nakladatelstvím manželů Škvoreckých 68 Publishers v Kanadě, které v audioknize docela nedávno namluvil Igor Orozovič.

Jiří Traxler zemřel před necelými jedenácti lety v Kanadě v požehnaném věku 99 let. Jeho jihočeské kořeny a zmínku o nich podpoříme i jihočeskými Nezmary, kteří mile s českobudějovickým filharmonickým orchestrem pojali jeho Bloudění v rytmu s textem Karla Kozla.