Ať hudba dále zní, nejenom o jejím svátku v čase letního slunovratu
Jedenadvacátého června je nejenom letní slunovrat, a tak začátek astronomického léta, avšak také Den hudby. Je to pěkný svátek, ale poměrně mladý. Zrodil se vlastně na rozhlasové půdě.
Známý americký muzikant věnující se staré hudbě, loutnista, kytarista a dirigent Joel Cohen, když působil v sedmdesátých letech v Evropě, ve francouzském hudebním rádiu France Musique, přišel se zajímavým dramaturgickým nápadem denních hudebních svátků a z toho pak vznikl „Fête de la Musique“, tedy Svátek hudby k přivítání léta v roce 1982.
Za prosazením této myšlenky, spočívající v jednodenní oslavě hudby jejími profesionálními i amatérskými provozovateli, stáli především tehdejší francouzský ministr kultury Jack Lang a skladatel Maurice Fleuret. Ta první akce v ulicích a v parcích Paříže byla velmi úspěšná a za tři roky byl jednadvacátý červen stanoven jako Světový den hudby.
Přinejmenším je toto datum dobrou příležitostí si uvědomit, co pro nás hudba znamená a jak by byl bez ní život chudší. Když jsem dumal nad vhodnou písničku z ranku pop music, tak mi vytanula na mysli česká verze songu I Could Have Danced All Night ze slavného muzikálu My Fair Lady autorů Fredericka Loewea a Alana Jaye Lernera právě kvůli textu Jiřího Zdeňka Nováka. Natočil ji s orchestrem Karla Vlacha v roce 1961 Milan Chladil.
Ať hudba dále zní, ať zní ta touha v ní a já se vznáším s ní…
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
