Hranice, nová kniha Dalibora Váchy s mnoha drastickými obrazy, zavede na východní frontu

21. červen 2015

Literární matiné

Českobudějovický středoškolský učitel a historik Dalibor Vácha si už získal autorské renomé knihou Červenobílá, která v roce 2014 zvítězila v soutěži Literární cena Knižního klubu. Byl to román o našich legiích v Rusku v době 1. světové války.

Nyní vychází další próza tohoto autora: jmenuje se Hranice a čtenáře zavede na bojiště 2. světové války, na východní frontu. „Válka se už asi stala mým životním tématem. Chtěl jsem se ale v beletrii i odborné práci vyhnout tomu, abych psal pouze o boji, vítězství a vlajících praporech,“ říká.

V knize Hranice nešetří drastickými obrazy. „Ve válečných filmech nebo klasických románech se umírá a zabíjí, ale vypadá to tak ploše. Ten hlavní hrdina nakonec obsadí Berlín, dobude Paříž, zvítězí, ale ztrácí se v tom to utrpení obyčejných lidí. Takové vyznění jsem nechtěl,“ vysvětluje.

Při psaní románu pracoval s pamětmi různých důstojníků a portálem Paměť národa, který zaznamenává výpovědi obyčejných lidí. Autentické materiály mu poskytly reálný rámec a příběhy fiktivních hrdinů také z velké části vychází z deníků.

Na tématu Dalibora Váchu podle jeho slov fascinuje to, co už se skrývá v názvu knihy – hranice. „Dovedení jednotlivce na hranici jeho schopností, myšlení i existence. Vlastně většina mých hrdinů neustále balancuje na své fyzické i psychické hranici,“ říká spisovatel.

Konkrétně východní frontu pak zvolil proto, že právě tam se pro něj skrývá větší násilí. „Velké bojové scény, kde jednotlivec neznamená vůbec nic. Ocitne se v davu a zjišťuje, že jeho život nemá žádnou cenu…,“ dodává.

Celý rozhovor s Daliborem Váchou si poslechněte v pořadu Literární matiné v odkazu výše. Dále nabízí recenzi knižního rozhovoru s psychiatrem Radkinem Honzákem či ukázku z Fuksova Příběhu kriminálního rady.