Hra na hudební nástroj naučí vlastnosti důležité pro další život, říká oceněný učitel

Sám si přitom cestu k hudebnímu nástroji našel poměrně pozdě. „Popud mi dal můj otec, který byl takový lidový muzikant, měl výborný sluch, hrál na harmoniku a doma měl starý klarinet. Já jsem se ale rozhodl hrát na hudební nástroj až ve čtrnácti letech. Jel jsem s otcem do základní umělecké školy, že bych chtěl hrát na trubku, ale tam zrovna měli plno, tak mi nabídli klarinet. A protože jsem měl výborného učitele, který mě zaujal, už jsem u toho zůstal,“ vypráví.

Zdeněk Urbánek pochází z Duchcova, konzervatoř vystudoval v Teplicích. Po ukončení školy musel na vojnu a dostal se k posádkové hudbě v Českých Budějovicích. Na jihu Čech pak už zůstal. V roce 1985 začal učit ve Vodňanech, v roce 1992 se přestěhoval do krajského města.

Po letech praxe konstatuje, že české hudební školství má vzrůstající úroveň. „Dneska děti na základních uměleckých školách často hrají repertoár, který jsme my hráli na konzervatoři. Ta úroveň obrovsky roste, a to je docela překvapivé. Často slyším na soutěžích vynikající výkony,“ komentuje.

Myslí si, že stále platí pořekadlo: Co Čech, to muzikant. „U nás je veliká síť základních uměleckých škol, to je docela unikát. Po celé republice se učí hrát na nějaký hudební nástroj obrovské množství dětí. Ne všechny samozřejmě studují hudbu dál profesionálně, ale ze škol vycházejí výborní muzikanti, kteří působí v různých souborech, dechových orchestrech a podobně,“ říká.

Klarinet, hudba, noty|foto: Fotobanka Pixabay

Hudbu považuje za jeden z výchovných prostředků. Její studium je výbornou přípravou pro budoucí život. „Studium hudby je běh na dlouhou trať, při němž se rozvíjí nejrůznější vlastnosti. Dítě se musí učit pravidelnosti, určitému odříkání, vytrvalosti, učí se odolávat tlaku, pracuje s emocemi, což je dobré i v dalším životě,“ vysvětluje Zdeněk Urbánek.

O klarinetu hovoří jako o nástroji, který dá v začátcích docela zabrat. Vyžaduje totiž i fyzické předpoklady a práci s dechem. Bez určitého tlaku rodičů i kantora se proto výuka hudby podle Zdeňka Urbánka neobejde.

„I když dítě začíná hrát, protože ho to baví, za čas se to vždy změní a v tu chvíli nezbývá než ho u toho udržet. Hraní pro radost je krásná věc, ale nezůstane to tak vždycky, musí se to překonávat. Myslím, že není dobré hned odhlásit dítě ze školy, když ho to přestane bavit. Je to o radosti, ale i o výdrži,“ říká.

Na ocenění ministerstva školství Zdeňka Urbánka nominovali bývalí i současní žáci, jejich rodiče a ředitel školy na Piaristickém náměstí. „Takové ocenění je pro pedagoga důležité v tom, že mu trochu potvrzuje, že jeho práce je nějak kvalitní. Na druhou stranu to přináší i určitou zodpovědnost,“ uzavírá učitel.