Horník při šermování na Rožmberku poznal svou ženu, dnes se stará o zbraně v muzeu

1. říjen 2017

Co dělají

Má rád historii, zvláště tu vojenskou, užité umění a je manuálně zručný a trpělivý. To všechno se Janu Törökovi v práci hodí. Je totiž konzervátorem se specializací na zbraně a umělecký průmysl v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

Jeho pracoviště připomíná parádně vybavenou dílničku venkovského kutila a mistra práce všeho druhu, v níž je navíc k vidění spousta zajímavých historických artefaktů. „Teď dolešťuji Rakousko-Uherskou orlici. Je to znak na přilbu, která se používala pro označení dragounů,“ ukazuje.

Běžně je u něj na stole k vidění rozebraná zbraň. „Základní postup při konzervování předmětů je, že ve spolupráci s odbornými pracovníky, kteří spravují sbírky, ten předmět posoudíme a zdokumentujeme. Potom ho rozebereme a zase posoudíme, jaký zásah zvolit. Pak na celé věci začneme pracovat mechanicky nebo chemicky,“ popisuje.

V dílně má proto spoustu chemických přípravků na odstraňování rzi, leštění a konzervování. „Předměty jsou většinou potaženy různými tuky, prachem nebo jinými nečistotami. Když hrozí, že bude chemie působit na věc destruktivně, zvolíme mechanické čištění, tedy jemné pískování nebo práci s mikrobruskou,“ vysvětluje Jan Törok.

Základními předpoklady pro práci konzervátora v muzeu jsou podle něj vzdělání v oboru umění a technologií a manuální zručnost. Nutná je samozřejmě také trpělivost. „Ne vždy se všechno daří, protože spousta těch technických záležitostí je velice složitá a hlavně neexistuje návod, manuál. Konzervátor musí sám přijít na to, jak se to v té době dělalo,“ dodává.

On sám se přitom k práci v Jihočeském muzeu dostal poměrně složitou cestou. „Jako rodilý Severočech jsem byl dán na studium hornictví, ale ta síla nadšení a odhodlání byla tak velká, že jsem si v rámci práce na šachtě dokončil vzdělání v oboru umělecko-řemeslné zpracování kovu. Pak jsem jezdil jako šermíř na Rožmberk a tam jsem potkal svou jihočeskou manželku,“ prozrazuje.