Hojné Vodě se říká Hojná nejen proto, že tady bylo vždycky vody dost, ale také proto, že byla hojivá

18. říjen 2020

V dnešním vydání Vltavínu vás čekají dva archívní příběhy. Jeden o Hojné Vodě a druhý o zámečku Lustenek poblíže Českých Budějovic.

Vilémova Hora

Jak praví historické zápisy a dostupná fakta, první písemná zmínka o Hojné Vodě pochází z roku 1553. Tehdy tu byla na příkaz Viléma z Rožmberka založena dřevařská osada založili osadu jménem Vilémova Hora.

Druhým důležitým datem je rok 1564, kdy tady byl objevený léčivý pramen. Pak se osada postupně změnila na lázeňské centrum, které si budovalo dobrou pověst a to tak dobrou, že sem kromě Viléma z Rožmberka zajížděl i Petr Vok z Rožmberka, později pak příslušníci rodu Buquoyů a ještě později i spisovatel Zikmund Winter. Více vám o jeho návštěvách a o Hojné vodě řekne archívní reportáž Jaroslava Klímy.

Příběh zámečku Lustenek

Na jihozápadních svazích Hlincové hory u Rudolfova nedaleko Českých Budějovic stojí zámeček se zvláštním jménem Lustenek, říká se mu také Děkanský dvůr. Jeho stavitel ale získal pozemky díky trochu sporným spekulacím, jak dokládají záznamy v archivu.

Zámeček Lustenek u Rudolfova, v popředí Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice

Zámeček Lustenek pochází z 16. století. Vybudovat ho nechal Georg Pirchinger z Lustenecku, původem štýrský šlechtic, který se stal císařským solním úředníkem v Českých Budějovicích a dokázal využít příležitosti.

„Jako vysoce postavený státní úředník se trochu vyvyšoval nad budějovické měšťany, oni ho za to neměli rádi, takže se mu ve městě nežilo příjemně a chtěl nějaký svůj azyl, venkovský domov. Vybral si místo s krásným výhledem u tehdy hornického města Rudolfov,“ říká Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice.

Na místě stály hornické domky, a to na poli, které patřilo budějovickému církevnímu děkanství. „Byly tedy vlastně na cizím pozemku. Když v rudolfovských dolech začalo docházet stříbro, přišla krize a horníci odcházeli a prodávali domky i s pozemky,“ vysvětluje Daniel Kovář.

Této situace využil právě Georg Pirchinger. Pozemky velmi lacino skupoval a poté na nich nechal postavit zámeček, kde žil i pracoval. Budova měla původně tvar písmene L, jedno křídlo se ale nedochovalo.

Historii zámečku Lustenek a jeho původní podobu připomíná i jedno zastavení naučné stezky kolem Rudolfova
autor: Český rozhlas České Budějovice | zdroj:
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová