Hana Hosnedlová: Procházky

Ve Stromovce, od Dlouhého mostu podél Vltavy, kolem potoka, který tekl pod naší ulicí, do luk a do polí... všude tam jsme potkávali další výletníky, dvojice nebo rodinky s dětmi. Ale také hlavní českobudějovické náměstí, dnes Přemysla Otakara II., tehdejší Žižkovo, bylo místem nedělních procházek. A tohle korzo v podloubí využívali mladí i staří.  

Chodívali jsme tam i jako teenageři – prostě jen tak korzovat. Tehdy se tomu říkalo obtahovat hektar. Nastrojené v nejlepším oblečení, s naleštěnými botami a hlavou plnou vzrušujících myšlenek...

Staří pánové vytvářeli hloučky na okraji chodníků a diskutovali o politice, fotbale nebo hokeji, také rodinky se zastavovaly na kus řeči se známými, a holky koukaly po klucích, kteří jim opláceli stejnou mincí.

Ti odvážnější nás, holky, občas oslovili nebo nám nabídli z pytlíku cukrové fialky, eventuálně kornoutek zmrzliny. Připadaly jsme si odvážné a protřelé – jako z nějakého filmu. A pak jsme ještě celý týden probíraly, který z kluků se nám líbí, co který z nich řekl anebo měl říct, a těšily se na další nedělní odpoledne...