Hana Hosnedlová: Létání
Už jako malá holka jsem snila o letadlech a o létání. Vlastně mne to nepřešlo dodnes. Ovšem vždycky jenom jako pasažér – asi bych neunesla pocit odpovědnosti za lidi na palubě, za zvládání techniky.
Dočkala jsem se už jako dítě školou povinné. Prvně jsem se vznesla do vzduchu na Hosíně, při vyhlídkovém letu. Pro mne to byl zážitek a byla bych letěla hned znovu. Po sametu se mi otevřely nejen hranice, ale i možnosti cestovat letadlem – na jiné světadíly, na opačnou stranu zeměkoule... Létala jsem s různými společnostmi, různými typy letadel. Nikdy jsem ale – na rozdíl od některých svých přátel - nenastupovala do letadla s obavami, že by se mohlo NĚCO STÁT! A nikdy se taky nic nestalo!
Ani když jsme se nad Austrálií dostali do silných turbulencí a všichni okolo při každém propadu ječeli strachy.
Ani v Indonésii v malém místním letadle, které se stářím skoro rozpadalo už při startu.
Ani na Yukonu, když mne vzala do dvoumístného hlídkového letadélka kamarádka, která tam působila jako dobrovolná letecká záchranářka. Neznervóznilo mě ani to, že do letadélka nakládala potřeby pro případ ztroskotání.
Nejvíc mě ale dostalo, když mě na vyhlídkový let vzal vlastním letadélkem kamarád. Kroužili jsme nad Budějovicemi a jejich okolím, nad Novohradskými horami i kouskem Šumavy, bylo to prostě úžasné a já si to parádně užívala. Najednou jsem ale cítila, že mám v očích slzy... Ne ze strachu, ale z dojetí, jak moc tenhle kousek země pro mne znamená...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
