Hana Hosnedlová: Kanadský žertík

Třeba jako ten, o kterém mi kdysi vyprávěl kamarád – velký milovník podobných legrácek. A na druhé straně taky tak trochu baron Prášil, takže nemůžu zcela spolehlivě zaručit pravdivost následujícího příběhu. Ale vzhledem k tomu, že jsem ho pak slyšela ještě několikrát z jiných zdrojů, snažím se mu věřit.

Takže onen vypravěč půjčil příteli nějaké peníze, ale stalo se, že najednou příslušnou částku nutně potřeboval. Zavolal tedy kamarádovi a domluvili se, že si pro dlužné peníze přijde k němu do práce.

Podstatné ale je, že dlužník dělal na poště, za přepážkou. Takže když si náš vypravěč na poštu pro dluh přišel, pojal to jako klukovskou hru – nasadil si klobouk, přes obličej šátek na kovbojský způsob, namířil na kamaráda dětskou pistolku a zasyčel: Dej sem ty peníze!

Ten jen zvedl oči, usmál se a přisunul mu připravenou obálku s dlužnou částkou. Jenomže všechno bdělým okem sledovala zpovzdálí paní vedoucí a spustila alarm. Zatčení obou bylo dílem krátké chvíle.

Nastalo velké vyšetřování, při kterém se bavili i vyšetřující. Došli pak k závěru, že příhoda je natolik uhozená, že vysvětlení obou účastníků bude nejspíš pravda. Takže nakonec to dobře dopadlo.

Tedy skoro dobře – poštovního úředníka totiž přeložili k balíkové poště a kamarád s pistolkou nastoupil na sociální odbor města. Tam mu život servíruje tolik kanadských žertíků denně, že si na vymýšlení vlastních už ani nevzdechne.