Hana Hosnedlová: Dárky

Jeden z přežívajících bonmotů tvrdí, že dárek nemá být zrovna praktický, ale spíš lehce zbytečný a hlavně - překvapivý. A také vtipný. Podle jiného tvrzení má dárek stát málo, ale vypadat na trojnásobek vydané částky.

Také se říká, že květinou nic nepokazíš. To ovšem platí, pokud je určená ženě. Muži obvykle bývají z darované květiny spíš rozpačití. Jeden z kolegů, kterému jsem kdysi na křest jeho knihy přinesla mohutný pugét, mi dokonce místo poděkování řekl:

Za co mě trestáš?

Pravda je, že si pak v pozdních večerních hodinách a po několika přípitcích s milou kyticí už vůbec nevěděl rady. K dalším moudrům patří, že každého potěší darovaná kniha. Ale ani to není tak úplně pravda – zvlášť, když se netrefíte s výběrem titulu, a už vůbec ne u těch, kteří prostě nečtou.

Nedávno mi kamarádka ukazovala velkou krabici plnou drobných dárků a suvenýrů, které za roky nastřádala. Nedokáže je vyhodit! Nejsou sice na nic, ale připomínají jí ty, kteří jí drobnůstky darovali. Její potomci ovšem pak krabici vyhodí, pro ně význam mít nebudou.

Takže si říkám, ačkoli jsem to dlouho odsuzovala, jestli nakonec nejsou nejpraktičtějším dárkem přece jen ty peníze v obálce. Každý obdarovaný si za ně může koupit právě to, co chce on. Na druhé straně – mně osobně by to vymýšlení, shánění a pořizování dárků přece jen trochu chybělo...