Hana Hosnedlová: Anděl strážný

Jak jinak si vysvětlit třeba dramatický pád kamaráda, který vjel s kolem na dlouhé schodiště a hned na druhém schodu přelétl přes řídítka a kutálel se společně s bicyklem až dolů. A to vše pouze s několika odřeninami.

Nebo jiný příběh. Můj známý zastavil s autem na kraji lesa, aby si odskočil do houští. Přitom ztratil peněženku s penězi a doklady, kterou začal postrádat až v okamžiku, kdy chtěl na pumpě zaplatit benzín. Ocitl se v zoufalé situaci – rozhodoval se, zda má rychle ujet, nebo se vydat na milost obsluze.

Okamžik přiznání protahoval, jak jen to šlo. Když už byl téměř u pultu s pokladnou, předhonil ho motorkář v koženém oblečení. Obvykle pohlížel na tyhle mladé blázny s despektem, teď byl rád, že mladík oddálí trapný okamžik, který ho čekal. Ale už stál u kasy a zkroušeně cosi vysvětloval.

Dívka za pultem ho přerušila dotazem, jak se jmenuje. Chvilku váhal, ale pak jí své jméno řekl. A ejhle, stal se zázrak! Pokladní mu podávala jeho peněženku s veškerým obsahem – prý ji tam nechal ten motorkář. Kamarád chtěl neznámému zachránci poděkovat, ale ten už byl pryč. Že by přece jenom anděl strážný?

Pokud tedy hypotéza o andělech skutečně funguje, pak mi povězte, kde se fláká ten můj. Buď je to flegmatik a ulejvák, anebo opotřebovaný důchodce, který už prostě nestíhá. Ten můj krajíc chleba totiž skoro vždycky padá tím namazaným dolů. Chci tím říct, že můj život ovládají spíš Murphyho zákony než andělé strážní.