František Vacovský je sportovec tělem i duší

„V každé písecké ulici bylo za mého mládí nějaké fotbalové družstvo,“ vzpomíná na klukovská léta. Z chlapecké party se záhy dostal do píseckého sportovního klubu. „Když mi bylo 14 let, tak jsem začal závodit v přespolním běhu,“ popisuje počátky své kariéry sportsmana. „Můj první závod se konal ve Strakonicích, v Podskalí a já ho vyhrál. Tu medaili mám dodnes schovanou," říká o první z řady trofejí, které ve svém životě získal.

Mimo to František Vacovský běhal přes překážky, házel koulí, v roce 1944 postoupil s fotbalovým mužstvem do semifinále protektorátního mistrovství, kde nakonec písečtí podlehli pražské Spartě. „Všechny disciplíny mi šly, až na skok do výšky," dodává. „Nebyl jsem schopný nikdy skočit výš než 133 centimetrů. Tohle číslo si budu už navždycky pamatovat," říká a směje se přitom.

Nejvíce medailí ale František Vacovský posbíral na ledové ploše. První úspěch se dostavil krátce po jeho vstupu do píseckého hokejového mančaftu. Na sklonku války skončili písečtí dorostenci jako třetí v českomoravském hokejovém mistrovství. „Na stadionu Na Štvanici tenkrát vyhrál legendární klub LTC, druhé byly Říčany a třetí právě Písek," vzpomíná na tehdejší klání. Po válce se stal František Vacovský prvním hráčem v historii, kterého si koupilo budějovické hokejové mužstvo AC Stadion.

Ty největší úspěchy v jeho kariéře hokejového obránce pak na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1949 byl členem národního týmu, který ze Stockholmu přivezl titul mistra Evropy a světa a v sezoně 1950–51 spolu s dalšími vynikajícími spoluhráči vybojoval zatím jediný mistrovský titul, kterým se může pyšnit českobudějovický hokej.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Filip Černý.