Eva Kadlčáková: Pět pé
Poslyšte, přátelé, ptačí příběh!
Pepíček – pestrobarevný papoušek – patřil pohledné paničce Pavlínce. Pobýval v prostorné proutěné pastičce, pozobával proso, popíjel pitíčko, prozpěvoval a pokřikoval. Prožíval pokojnou periodu.
Příchozí pokaždé pochválili Pepíčkovo pěkné peří, pečlivě promaštěné ptačí pusinkou, případně pročesané pařátkem. Pobavil pány a paní peprnými poznámkami, přepěknou poklonkou – prostě pašák! Ptáček požívající pěti pé: peří pro pohlazení, podbradek pro polechtání, předeček pro políbení, prdelka pro poplácání… povaha přiměřená.
Paní Pavla pýřila se pýchou. Pak – propáníčka! – počalo poznenáhlu Pepíčkovo peří pelichat! Pírko po pírku padalo, plnilo podlážku. První prázdné plošky Pepíčkovy pleti prozradily problém. Poodkryly piditvary ptačí postavy, pašák Pepíček pojednou působil popelavě, pitomě, prostince.
„Prrokrrista,“ prohlásil papoušek po pár pátcích, popatřiv plytkou palici, „Pepííček plešoun! Pepíček pako!!“ A přidal pár pejorativních pojmenování. Příkladem: pr…, pí…, py… Potom propukl v pláč.
Paní Pavla přestala pýřiti se pýchou. Proutěnou pastičku pro ptáčka pokrývala plachetkou, před přáteli popírala Pepíčkovu přítomnost, plešatého papoucha počala přehlížet. Pepíčkova panika předčila předpoklady. Přestal papat. Přestal pípat. Přestal pít… Pátého pátku plácla Pepíčkova podstata o podlážku…
Poděkujme přítomnosti Pavlínčina přítele Petra! Protože pouze Petrova pozornost přerušila Pepíčkovo poslední ploužení. Petr pozvedl plachetku, prohlédl prakticky papírového papouška, pozbyvšího původní podoby. Podebral pomaloučku ptáčka, podržel před pusou a povídá:
Eva Kadlčáková: EN jako NE aneb Našinci náznak nestačí
Naplánujeme-li si nastolit neděli co neděli nový, neobyčejně nápaditý námět a nadto ho napěchovat novotvary načínajícími se ne nepodobně, náramně se nadřeme a navíc naznáme, že nemůžeme napsati „ne“. Negace neexistuje. Nedisponujeme-li „en“…
„Proč se pustošíš, ptáku pitomá?“ „Pro Pavlínku,“ pípne potichounku papoušek. „Pro pět ptačích pé.“ „Prosim???“ podiví se Petr. Pohladí pidižvíka, podívá se příkře po Pavlíně a poznamená: „Pipina…“ „Pojď,“ pootočí se potom po Pepíčkovi, popadne proutěnou past a padají pryč.
Po pár příštích pátcích: Pepíček se prochází po parapetu pánského pokoje, prohlíží peří - pěkně poporůstá, pozvolna se probarvuje. Přichází Petr. Pod paží paklík. „Pepíku, podívej!“ Ptáček povytáhne požeráček. Pak poposkočí: páníček přinesl partnerku, pěknou pěničku! „Prrima páníček, prrima páníček!“ provolává přešťastně.
Ponaučení: Pět pé? Pevná prsa, pořádná prdelka, pestré peří, pěkné pařáty, proříznutá pusa? Případně prachy? Prdlajs! Přátelství, posluchači, prosté přátelství…
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
