Eva Kadlčáková: O tíze volby

Místo toho sedím u stolu, čučím na volnost skrze uzavřené okno a usilovně přemýšlím, do které z nutných voleb se pustit dřív: do žehlení anebo do psaní fejetonu? Práce po levici, práce po pravici. Obě poloviny mého reálného zařazení do společnosti teď ode mě očekávají práci. Střed neexistuje...

Je těžko odpovědnému člověku a ještě hůře intelektuálovi. Srážejí se v něm všechny dobré volby světa a on ne a ne si vybrat. Chtěl by rovné možnosti pro všechny i činy místo gest. Chtěl by sociální jistoty pro slabé i svobodu osobní odpovědnosti. Chtěl by schopné, ale skromné vůdce. Osobnosti, které umějí stát v pozadí, neboť jejich opratě jsou důvěra. Chtěl by prosperující stát.

Chtěl by, aby základní právo každého, mít svůj kousek půdy, domeček a strom, bylo přirozené a dosažitelné. Chtěl by, aby ho neponižovali mocipánové ani zoufalci. Chtěl by sociální smír. Chtěl by vědět, že ho nenechají padnout, protože je jedním z nich. Z lidí. Že neumře v zapomnění a že ho „neohlodá vlčák“. Že někdo aspoň posmrtně vydá jeho dílo.

Chtěl by totiž, aby tu po něm něco zůstalo. Aby mohl být jedinečný. Chtěl by být součástí fungujícího soukolí. Chtěl by, aby pekař skutečně pekl a truhlář aby netruchlil. Aby lidi měli peníze na to, co si přejí, protože jsou to obvykle jenom nějaké prkotiny, jako třeba lepší postel a tak. Aby mohl dát vydělat ostatním, protože by to určitě rád udělal. Najmul by si někoho na práci, na kterou nestačí, a měl by na to. Mohl by se věnovat tomu, co opravdu umí. Chtěl by svobodně poslat do háje všechny flákače a ignoranty a chtěl by mít natolik volné ruce i myšlenky, aby nemusel spolupracovat s blbci.

Chtěl by mít možnost pořádně se vyspat. Volil by školu od devíti a volnou pracovní dobu. Kanape v kanceláři a polední klid. Zvolil by zrušení letního času a hlasoval by pro člověčí zimní spánek. Nebyl by přitom zesměšňován! Postavil by se: za šneky na silnici, za venkovský tancovačky i za plesy v opeře. Třeba. Rád by dal každému, co jeho jest. Rád by dal každému jeho díl. Rád by dal každému svátek. A do zubů a korunu a kukuřičnou placku. Anarchista!

Jelikož je už ale odpovědný, neví si rady. Sedí u mě u stolu, střídá se jeden s druhým, každý jednotlivý báječný, schopný, talentovaný člověk, a ptá se: Koho budeš volit? A já mu odpovídám tak, jako on, jako oni: Já nevim…