Eva Kadlčáková: Dárky, s nimiž nepochodíme I.

Nejeví se jako špatný nápad obdarovat někoho právě cukrovím! Ale ouha: před touto pošetilostí bych vás ráda důrazně varovala. Slovní ekvivalent k „jeviti se“ je „zdát se“. A co se zdá nám, nemusí se vůbec pozdávat druhým.

Darujeme-li úhlednou antologii z vánočního pečiva zabalenou v hedvábném papíře, umístěnou do rozkošné plechovky a doplněnou o sbírku našich nejvzácnějších receptů, může se velmi pravděpodobně stát, že obdarovaný nepochopí náš originální dar jako postoupené rodinné stříbro, projev blízkého vztahu vyjádřeného vlastnoruční výrobou ani příjemnou změnu oproti fádnímu balíčku z drogerie, nýbrž si jej vyloží jako naši lakotu, lenost a vyčůranost.

Vždyť bychom na Vánoce pekli tak jako tak – co je tedy vzácného na tom, že jsme mu z krabice na balkóně ubrali pár kousků? To nám nestojí ani za to, abychom kvůli němu vážili cestu do obchodu a utratili za něho a JEN ZA NĚHO aspoň stovku? A co mají znamenat ty recepty? Že si snad má napříště napéct a navařit sám, páč my se na něj už vykvajzneme... ? Tak to jsme nečekali, že?

Mám s vlastnoručními dary jistou zkušenost a nehodlám ji opakovat. Ačkoliv já sama takové dárky ráda přijímám, ještě se mi nestalo, aby je ocenil někdo jiný. Mě potěší, když mi tchán nakrájí sklenici domácích nudlí a neobtěžuje se podstrkovat mi nějaké nesmysly, které zakoupil někde v akci. Mě zahřeje u srdce, když mi dítě zabalí keramickou figurku, kterou vyrobilo, byť by byla sebeobludnější. Mě nadchne šátek z malovaného hedvábí od výtvarně zručné kamarádky.

Ale za mé domácí pampeliškové medy, sedmikráskové sirupy, mátové trestě, bylinkové oleje a octy, krémy z okvětních plátků růží ani za šampóny z kopřiv a žloutků mi jaktěživ nikdo nepoděkoval. Ba co víc, dárky se ocitly neznámo kde. Myslela jsem si, když už se slovem nezmínili – ostatně ne všude je zvykem děkovat za takovou samozřejmost, jakou jsou vánoční dárky – třeba si ty krásné staré skleničky s keramickými špunty aspoň vystavili na poličce… Bláhovost! To, že se něco líbí nám ani zdaleka neznamená, že se to bude zamlouvat ostatním. Podezřelý domácí šampon vylijí do záchodu, krém lupnou do koše a flaštičku se žlutou tekutinou pošlou dál…

…Pošlou dál – dostáváme se k další kategorii dárků, s nimiž se u adresátů dobře nezapíšeme, totiž k dárkům, které se staly oběživem. Ale o tom až příště… Přeji vám bezstarostný advent!