Eliška Novotná: Šetrnost

20. květen 2020

Navštívila mne vnučka se svojí batolící se dcerkou a když jsme šli po obědě na procházku, zeptala se mě, jestli mám vlhčený ubrousek. „To nemám, na co ho potřebuješ?“ řekla jsem udiveně, protože koupi něčeho takového nemám vůbec na seznamu svých potřeb.

Abych jí utřela pusu, je celá upatlaná od jídla,“ odpověděla automaticky. Beze slova jsem jí podala navlhčenou žínku, ručník a krém na vysušenou pusinku. Podívala se na mne udiveně.

Připomněla jsem si, jak kupuje balíky papírových plenek, jak naříká, že na ně nemá, a použitými přeplňuje nádoby na směsný (a tudíž nežádoucí) odpad. Své úvahy o její nešetrnosti, a to hned dvojí – k jejich kapse a k životnímu prostředí nás všech, jsem ale v zájmu udržení pohody spolkla.

Když ale cestou prohodila, že musí koupit malé pití, tak to už jsem opáčila „A proč jsi nevzala z domova šťávu? Zase další pětka a vyhozené peníze.“

Odpověděla, že jsem staromódní a že to tak přece dělají všichni. Že by šetrnost byla staromódní? Jak pro koho, moje milá holčičko, a je na tobě si vybrat.

Spustit audio