Egon Erwin Kisch: Jak přišel Turek na Karlově mostě o svou šavli. Příběh o krásné mladé Milušce a jejím starším prchlivém manželovi
Křehká plavovlasá Miluška si na přání otce bere o mnoho let staršího muže, nejbohatšího obchodníka s koberci v Praze. Pro chudou sedlářovu dceru to mělo být velké terno. Ale nebylo, mladá dívka se svého muže podvědomě pořád tak nějak bála…
Novinář a spisovatel Egon Erwin Kisch se narodil v roce 1885 v Praze. Krátce studoval na pražské technice, poté na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě dějiny německé literatury a germanistiku a později ještě žurnalistiku, vysokoškolská studia však nedokončil. Na dráhu novináře, které se chtěl věnovat, se ale připravoval svědomitě – ovládal několik jazyků, naučil se stenografovat, navštěvoval knihovny a archivy.
Čte: Ladislav Frej
Překlad: Jarmila Haasová-Nečasová
Připravila: Marie Nováková
Dramaturg: Alena Zemančíková
Mistr zvuku: Dominik Budil
Režie: Vít Vencl
Premiéra v roce 2015.
Do pražských novin začal přispívat už před 1. světovou válkou. Byl jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, o nichž psal. Za války sloužil E. E. Kisch v Srbsku, v Rusku, v Uhrách a ve Vídni.
V roce 1920 se vrací zpátky do Prahy, kde se věnuje nejen žurnalistické práci, ale také divadelní avantgardě. Už po dvou letech ale Prahu opouští a stěhuje se do Berlína, odkud pracuje například jako dopisovatel Lidových novin.
V roce 1924 mu vychází jeho slavná knížka reportáží s názvem Zuřivý reportér. Na konci 20. a na začátku 30. let hodně cestuje – pobýval v Americe, v Sovětském svazu, cestoval po zemích jihozápadní Evropy, ilegálně pobývá v Číně.
Po požáru Říšského sněmu v roce 1933 byl zatčen a uvězněn, ale jako československý občan byl nakonec propuštěn a vypovězen ze země. Vrátil se do Prahy a zapojil se do protifašistického hnutí. Kvůli svému židovskému původu v roce 1939 opouští Evropu, odjíždí nejprve do USA a poté do Mexika, kde napsal svoji vzpomínkou knížku Tržiště senzací.
Do rodné Prahy se vrací až v roce 1946, už těžce nemocný. „Zuřivý reportér“ zemřel 31. března 1948 po druhém záchvatu mrtvice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka