Dobrovolníci v Českých Budějovicích pomáhají seniorům, dětem i vězňům

Dobrovolnice Jitka si s lidmi ve výkonu trestu píše už devět let. U sebe má například dopisy od Romana, se kterým udržovala pravidelný písemný kontakt šest let.

„Tady je takový hezký úryvek, že mu konečně začala psát jeho dcera a je z toho naprosto krásně rozhozený, také mu poslala svoje fotky a je přímo nádherná. Kousek dál píše: Také jsem hodný jako velikonoční beránek, nechci nic pokazit, už jsem odsud unavený a chci hrozně moc ke své rodině,“ ukazuje.

Povaha vzájemného písemného vztahu se podle ní odvíjí od toho, čemu je vězeň přístupný. „Třeba tenhle vězeň byl nakloněný všem radám. Konkrétně odpovídal, bylo vidět, že dopisy opravdu četl i několikrát, aby vše pochopil,“ říká Jitka.

U Romana za šest let zaznamenala značný vývoj. „Na začátku psal, že nemá vůbec nikoho, že je absolutně bez kontaktu s rodinou a známými. Zajímavé bylo, že postupně tu rodinu získal zpátky. Dokonce se mu podařilo i smířit se s tatínkem, který absolutně odsuzoval, co udělal. Tatínek mu odpustil a potom zemřel,“ vypráví.

Čtěte také

Poradna pro cizince v Českých Budějovicích pomohla za 25 let skoro osmi tisícům lidí

Podle koordinátorky dobrovolníků Barbory Fišerové je korespondence z bezpečnostních důvodů anonymní. „Dobrovolník si píše pod přezdívkou a podepisuje ve smlouvě, že nebude vězni dávat žádné svoje údaje, které by ho mohly nějak odhalit,“ vysvětluje.

Vězeň nezná ani adresu dobrovolníka. „Všechno chodí přes dobrovolnické centrum. Já si dopisy přečtu, zkontroluji, jestli jsou v pořádku, zkopíruji je a teprve poté je posílám na druhou stranu,“ dodává Barbora Fišerová.

Vězeňská korespondence je jen jednou ze služeb, kterou dobrovolníci v Českých Budějovicích nabízí. Pravidelně také navštěvují pacienty na oddělení dlouhodobě nemocných, seniory v sociálních zařízeních i v domácnostech nebo se setkávají s lidmi s mentálním a duševním onemocněním.