David a Tomáš Svobodovi: Fyzická a psychická stránka člověka se mají rozvíjet ve vzájemné rovnováze

Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice byli ale spolu a hlasem i obrazem podali důkaz o tom, že jsou skutečně dva: David a Tomáš Svobodovi, vynikající čeští sportovci!

Vezmeme-li to podle abecedy, pak David je olympijským vítězem v moderním pětiboji, v tomto sportovním odvětví získal i zlatou medaili ze závodu štafet na světovém šampionátu a je individuálním mistrem Evropy. Na pětiboj se neomezuje, absolvuje i další závody ve vytrvalostních sportech.

Jeho dvojče Tomáš je čerstvý mistr světa v kvadriatlonu, má i evropský titul a z roku 2017 cenu za celkové vítězství ve světovém poháru. Kromě toho se úspěšně věnuje triatlonu, aquatlonu a dalším kombinovaným disciplínám, ve kterých se vyskytuje např. běh, plavání, kolo či kajak.

Čtěte také

Když se navigátor splete o 200 metrů, zabijeme se. To je holá realita Dakaru, říká Martin Macík

Oba bratři se věnují sportům, které zaměstnávají různé části těla i mysli. Podobné je i jejich přesvědčení: fyzická a psychická stránka člověka se mají rozvíjet ve vzájemné rovnováze. Vyznávají starořeckou kalokagathii. Co bylo dřív – životní filosofie, nebo zkušenost?

David Svoboda: „Poznání přišlo časem. Nebyla náhoda, že jsme odmala sportovali. Měli jsme k tomu vlohy, podmínky, bavilo nás to. Zkoušeli jsme různé druhy sportů, nejdéle jsme se asi zdrželi u závodního plavání. Ale postupem času jsme zjistili, že víceboje se nám líbí nejvíc - díky všestrannosti. A v té že je základ naší životní filosofie – všestrannost, vytrvalost, technika a síla. Různé dovednosti. Ani jeden z nás by nevydržel u něčeho monotónnějšího.“

Tomáš Svoboda: „Když se na to zpětně koukáme, tak i když jsme o tom tehdy tak nepřemýšleli - byla to věc instinktu -, tak jsme vlastně v jednotlivých senzitivních, vývojových fázích dělali to, co jsme dělat měli: bylo tam např. karate, bruslení, lyžování, přirozeně jsme se učili pracovat se svým tělem, později s náčiním. Zpětně viděno je to jako podle učebnice - odpovídá to ideálnímu rozvoji dítěte. Proto jsme si mohli dovolit vybrat své zaměření až v pozdějším věku a stihli ho dotáhnout na vrcholovou úroveň.  Brácha začal s pětibojem v šestnácti, já s triatlonem v sedmnácti, ale protože jsme dřív udělali to, co jsme udělat měli, uspěli jsme i tak.“

K takovým cílům a takovým způsobem chtějí bratři Svobodovi vést i ostatní. Založili společnost Kalokagathia Aliance, pod její hlavičkou skládají závodní týmy, propagují uvedené myšlenky a usilují o založení sportovní základní školy.

Tomáš: „Pro přípravu dětí považujeme za důležité, aby se věnovaly všestranné zátěži ve sportu i ve škole. Všestrannost je tedy první ze čtyř pilířů pro naši školu. Dalším je zdraví. A k tomu je třeba vyvážit výkon a relaxaci. Za třetí je to efektivita – skloubení aktivit ve sportu i ve vzdělávání. Zatím se to spíš praktikuje tak, že když mají děti ve škole špatné výsledky, zůstanou tam déle, což je samozřejmě kontraproduktivní. Proto bychom chtěli přinášet inovativní výukové metody a podporovat samostatnost.  Čtvrtý pilíř je prostředí, ve kterém bude normální sportovat a učit se zároveň, kde budou mít děti v učitelích přirozené vzory, kde nebude pupkatý trenér, který skončil se sportem před dvaceti lety. A také kde to bude hezké.“

Při úvahách o rovnováze v Kalokagathia škole vycházejí bratři Svobodové i z vlastních vzpomínek.

Tomáš: „Mě nebavilo sedět ve škole, když byl zkoušený někdo jiný a my jsme museli předstírat, že ho sledujeme. Netěšilo mě ani vynucování si formální autority od učitelů, kteří si nás neuměli získat.“

David: „Jsme dvojčata, cítili jsme to podobně. Na co já vzpomínám, bylo skloubení sportu a vzdělávání.  Ve chvíli, kdy na sebe aktivity vzájemně narážely, mě to dost stresovalo. Je to zbytečné, chtěl jsem trávit čas na trénincích i odpovídající čas ve škole, a mrzelo mě, když ty dvě složky spolu nekomunikovaly.  Byl jsem pak nucen někde něco ošidit, ačkoli se mi nic z toho šidit nechtělo.“

První žáky by mohla Kalokagathia přivítat podle Tomáše Svobody v roce 2021. „V Praze,“ dodává David Svoboda, „někde se musí začít, ale já bych si uměl představit, že v případě úspěchu se může projekt duplikovat i v dalších městech.“