Bubínky bonga na hitparádě a Očarované moře vystudovaného zubaře – příběhy dvou letních instrumentálních hitů

8. srpen 2023

Je léto. S tímto ročním obdobím se dobře pojí hudební obsah Vlídných tónů, v jejichž první části hrají dominantní roli bubínky bonga. To jsou perkusní nástroje složené ze dvou malých bubnů připojených k sobě.

Tento kubánský rytmický nástroj vyniká charakteristickým zvukem, který dokázal ke krátkodobému úspěchu na sklonku padesátých let využít černošský hudebník Preston Epps. Hrát na bicí nástroje, včetně bubínků bonga, se naučil v armádě, když byl umístěn na Okinawě během korejské války.

Po návratu do civilu si Preston Eugene Epps hraním na bonga spíše přivydělával v kavárnách a klubech, především v oblasti Los Angeles. Jeden rozhlasový diskžokej si všiml jeho šikovnosti a nabídl mu možnost nahrávky.

Čtěte také

A byl to úspěch, jak se říká, na první dobrou, neboť z vlastní skladby Prestona Eppse Bongo Rock se stal v roce 1959 velký instrumentální hit. Jistý úspěch měl i následující singl Bongo, Bongo, Bongo a také album, na němž se to se skladbami s bubínky v názvu jen hemžilo, včetně té nejslavnější perkusisty Prestona Eppse Bongo Rock, která v půlhodince Hudby beze slov přijde na řadu jako první.

I dále zůstaneme přibližně ve stejné době vzniku nahrávek a vlastně i letní náladě. V roce 1959 se dalo dohromady instrumentální duo sestávající z akordeonisty Franka Metise a kytaristy Randyho Starra, vystudovaného stomatologa a autora řady songů pro Elvise Presleyho.

Tandem, který si dál jméno Islanders čili Ostrované, měl v podstatě jepičí život, do něhož se vešla hrstička singlů a jedno album. Ovšem jeden snímek se Ostrovanům velmi povedl, takže se z něj stal hit: The Enchanted Sea, Očarované moře.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.