Bohdan Václav Liška fotil proměny i každodenní život Jindřichova Hradce. Jeho dílo teď představuje velká výstava

„My se teď díváme na fotografie určitých pasáží z jindřichohradeckých předměstí, což byla taková Liškova specialita, že nefotil jen ty líbivé části města,“ ukazuje v expozici Dagmar Blümlová, historička a pravnučka Bohdana Václava Lišky.

„Když se objevil s tou obrovskou bednou a tím černým hadrem, tak okamžitě vylezli lidé a pozorovali ho. Ono to fotografování nebylo dílem okamžiku, chvilku to trvalo a byla to atrakce,“ popisuje.

Na výstavě jsou kromě snímků z předměstí k vidění třeba i takzvané kabinetky a momentky. „To jsou ty malé fotografie neznámých lidí. Jsou tu ale třeba i snímky z pohřbu posledního Černína. Je vidět, že fotografoval nejen zájemce svém ateliéru, ale byl povoláván i k významným událostem města,“ říká Dagmar Blümlová.

Čtěte také

Unikátní pohlednice z krumlovského Fotoateliéru Seidel si teď lidé mohou prohlédnout na webu

Bohdan Václav Liška působil jako fotograf Jindřichově Hradci mezi léty 1877 až 1935. „Do města se dostal poměrně snadno, protože pracoval u znojemského fotografa Šantrůčka a ten ho jako osmnáctiletého mládence posílal vždy na sezónu otevřít v Jindřichově Hradci filiálku. Hradec byl už tenkrát lákadlem pro turisty, takže tady bylo co fotografovat. Liškovi se tady zřejmě zalíbilo, během dvou let se osamostatnil a když mu bylo dvaadvacet, otevřel svůj ateliér,“ vypráví historička.

Fotograf se také zapojoval do společenského života, přátelil se s významnými osobnostmi doby. Jeho význam pro ten region je srovnatelný například s působením Josefa Seidla v Českém Krumlově.

„Liška byl v té první linii, když se tento typ fotografie začal dělat. Myslím, že jeho jedinečnost spočívala v tom širokém spektru, nedělal jen portréty, ale věnoval se i dokumentární fotografii,“ dodává Dagmar Blümlová.

Podle kurátora výstavy Martina Vaňka nebylo nikdy Liškovo dílo v takovém rozsahu vystavené. Výstava v jindřichohradeckém muzeu fotografie potrvá do 19. září.