Bájného lovce Oriona, krvavé oko Býka i nejjasnější hvězdu můžete spatřit na zimní obloze
Zimní noční obloha má své kouzlo. „Noci jsou dlouhé a slunce navíc zapadá nejhlouběji pod obzor, takže za jasného a mrazivého počasí je obloha hodně tmavá, až černě sametová. A v zimních souhvězdích září řada velmi jasných hvězd,“ popisuje jihočeská astronomka Jana Tichá.
Nejnápadnějším zimním souhvězdím je Orion. „Podle antické báje představuje bájného lovce Oriona. My ho v planetáriu představujeme jako takového motýla, který má uprostřed takzvaný pás Orionu – tři jasné hvězdy blízko sebe,“ říká Jana Tichá.
Tuto skupinu hvězd považovali za souhvězdí už třeba staří Egypťané. „Přestože název Orion pochází z řečtiny, údajně v sobě zachovává starý sumerský název té oblasti jasných hvězd, který znamenal světlo oblohy,“ dodává astronomka.
Orion doplňuje řada zimních souhvězdí, která obsahují další jasné hvězdy. „Pokud si pás Orionu jakoby prodloužíme směrem nahoru a doprava, najdeme Aldebaran, velkou červenou hvězdu – krvavé oko Býka. Vysoko nad ním jsou dvě hvězdy jako rohy Býka, na hřbetě potom skupinka hvězd, kterým se česky říká Kuřátka nebo Plejády podle antických sester,“ líčí Jana Tichá.
Když prodloužíme pás Orionu opačným směrem, k obzoru, najdeme vůbec nejjasnější hvězdu naší oblohy Sirius. „Té se říká také Psí hvězda, protože patří do souhvězdí Velkého psa. Siria má pes na čumáčku,“ vysvětluje astronomka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
