Zdena Kolářová: Mám ráda podzim

Každý podzim jsme sbírali velké listy kaštanů a javorů do herbáře, pořádali závody na koloběžkách kolem vodotrysku.

A měli jsme ještě jednu podzimní vášeň. Sbírání kaštanů. Nosila jsem jich domů plné kapsy a s dědovou pomocí vyráběla srnečky na vysokých nohách ze sirek, ježky s bodlinami nesoucí na zádech malý kaštánek.

Děda ještě udělal břichatého Brouka Pytlíka i Ferdu Mravence s červenou mašličkou kolem krku a na konci podzimu byl okenní parapet plný bizarních figurek. Jako děti jsme si s nimi hrály, což ve věku tabletů a mobilů působí značně infantilně.

Ale je to ještě horší. I když se přes mé dětství převalila vlna let, kaštanový instinkt mi zůstal. Jdu parkem, docela brzy ráno. Školáci, sběratelští konkurenti, ještě nevyrazili ze svých domovů, takže mám šanci na úlovek.

Najednou vidím lesklý kaštan v trávě. Zavrtávám se očima do země a hledám  další. Najdu čtyři kousky a s dětinskou radostí je žmoulám v kapse. Dá mi chvíli práce, než očistím zamočené boty obalené listím, ale to nevadí.

Ten nepatrný závan vráceného dětství mi za to stojí. Doma přidám svůj úlovek na podzimní dekorační mísu, kam si kupuji  malinké pruhované dýně. Je to koncentrovaná nostalgie, která mi způsobí lehounké dojetí a je možná pro všechny kolem mne nepochopitelná.

Ale čas od času není od věci se maličko dojmout a probudit něžnější strunu v duši. I proto mám ráda podzim.