Zakladatel Arpidy Miloslav Ciboch dokázal přes nepřízeň osudu změnit mnoho životů

Velmi inteligentní muž a svérázný myslitel se v mládí učil na zedníka, učení ani nedokončil. V dospělosti stál u zrodu SOS dětské vesničky poblíž Karlových Varů. A coby penzista se pustil do náročné akce, kterou by nezvládli ani mnozí lidé o generaci mladší.

Na stará kolena založil v Českých Budějovicích centrum pro postižené děti Arpida. Centrum, které významem překračuje hranice krajského města i jižních Čech. A on, jeho zakladatel, zůstával a vlastně neustále zůstává skrytý v pozadí.

„Člověk, když chce něco mít, tak musí nejdříve něco ztratit,“ vysvětloval před více než dvaceti lety Miloslav Ciboch v rozhlasovém rozhovoru redaktorce, na jakých principech funguje víra v Boha.

Ta jeho byla velmi hluboká, oddaná, formovaná protestantskou tradicí a také nesmírně praktická. „Třeba když chce mít člověk úrodu, musí vzít brambory a dát je do země. Pak ale musí čekat a má třeba hlad. Někteří zpanikaří a začnou je vytahovat, ti kteří vydrží, mají několikanásobný užitek,“ pomohl si s příměrem, o kterém všichni, kteří ho dobře znali, věděli, že je prožitý na vlastní kůži.

Sám kdysi sepsal svůj stručný životopis. Začíná slovy: „Narodil jsem se v Písku a prožil jsem velmi těžké dětství, oba rodiče byli nemocní. Na úkoly nebyl čas, protože jakmile jsme přišli ze školy, museli jsme pracovat až do doby, než jsme šli spát. Zažili jsme hlad, zimu. Ve škole jsem denně žebral od spolužáků, aby mi darovali aspoň kousek ze své svačiny. Hlad je hrozná věc. Když jsem vycházel školu, měl jsem jenom dvě lepší známky než čtyřky na vysvědčení….“

Příběh Miloslava Cibocha, který i přes nepřízeň osudu dokázal změnit životy mnohých k lepšímu, si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.