Věra Hlaváčková: Trabant

Jeden šedivý trabant mě vysloveně katapultoval do dětství a já jsem vzpomínala, jak otec s velkou slávou dovezl toto autíčko domů a rozplýval se nad ním. „To auto má neuvěřitelnou výhodu, je z plastu, takže nikdy nezrezne.“

Pokaždé nám ale v momentě, kdy jsme jeli přes kaluže, přikázal: „Zvedněte nohy“. Protože podvozek vozítka z plastu nebyl a byly v něm díry jak v ementálu.

Jeho nejoblíbenější vtip, když jsme celá rodina seděli v autě, zněl:

„Víte, co se stane z trabanta když nabourá? Tisíce trsátek.“ 

A následoval jeho huronský smích. Nikdo jiný se nesmál. To autíčko mělo pár problémků, protože nebylo nejmladší. Například mu nešly zavřít dveře u spolujezdce. Byl to zdroj nebývalého dobrodružství, když jsme hodiny hledali parkovací místo, kde stojí dost velký strom na pravé straně auta, a pak šikovnost řidiče, aby zaparkoval tak těsně vedle toho stromu, aby dveře nešly otevřít a zloděj se tudy neprotáhl.

Otec byl v parkování šikovný, ale mamince už to tak dobře nešlo, takže našemu trabantíkovi přibývaly jizvy na jeho pravém boku. Táta nakonec vymyslel systém z gumicuku, kterým zevnitř dveře přivázal, aby držely. Málem ho to stálo život. Seděl už za volantem, máma nasedala, myslela, že dveře jsou už uvolněné, ale nebyly, tahala vehementně, guma se natahovala a smrskávala, až nakonec praskla. Tátovi gumicuk vletěl tou častí s háčkem do obličeje a měl štěstí, že minul oko jen o fous.

Nakonec našeho trabanta zničila máma. Jednou jsme vyjeli s malým bráchou na třešně. Byla to zapadlá alej, kde projelo jedno auto za půl dne, s vysokými, starými stromy, obtěžkanými ovocem.

Ale jak na ně?

Máma vymyslela skvělý plán. Zajela autem těsně pod strom, opatrně vylezla na střechu, ale pořád se ještě musela vyhoupnout na první větev, aby se dostala nahoru. Třešní byla spousta, ale jak dolů? Nakonec musela stejnou cestou, aby si nezlomila nohu skokem z výšky. Jenže střecha toho plastového autíčka tu její váhu nevydržela a naše máma vytvořila kabriolet!