Věra Hlaváčková: Nerozhodnost

Pak pokračuje třeba líčením, jak odjíždějí na dovolenou. „Samozřejmě všechno sbalím já, pro sebe, pro obě děti, pro něho a on jen pokládá zdržující otázky typu „Vzala jsi ručníky?“ a překáží.“

Práce pro něj nastane, když se začnou nosit tašky do auta. Jsou to tři patra a můj muž jde jen jednou, protože jakmile otevře kufr, tak se zamyslí, jak tam všechno poskládá a od té chvíle vím, že máme nejméně hodinu čas. Takže odnesu všechno dolů a snažím se udržet nervy na uzdě a nepřivřít mu hlavu do kufru auta.

Smějeme se a já si v duchu říkám, že má svatou trpělivost.

Byla jsem s nimi v restauraci, přinesli nám jídelní lístek, já se koukla, vybrala si a objednala. Kamarádka se koukla, vybrala si a objednala.

On se začal rozhlížet po ostatních stolech a prohlížet si bezostyšně, co mají na talíři. Prošel lístek s nabídkou odshora dolů a několikrát, zeptal se nás, co si dáme, a když už číšník přišel po třetí pro jeho objednávku, tak se se zoufalým pohledem podíval na svou ženu a vyhrkl: Co si mám dát?“

Ona na to: „Když ti poradím, nebudeš stejně spokojenej a bude to pak moje vina.“ V tu chvíli jsem se ozvala já, že mám opravdu velký hlad a ráda bych obědvala a né večeřela. A tak po chvilce mlčení slyším, jak si objednává... smažený sýr, hranolky a tatarku.

Chvíli jsem přemýšlela, proč proboha takové rozhodování, když je to ta nejběžnější varianta v restauraci?

A za chvíli slyším, jak říká: „Chci si vždycky vybrat něco jiného, zajímavého, něco, co jsem třeba ještě neochutnal, ale nemůžu se rozhodnout. A když už si myslím, že to vím, že tu svíčkovou zkusím, třeba ji tady dělají dobře, najednou ze mě vypadne - smažák, hranolky a tatarka.“

Být nerozhodný je vážně utrpení, pomyslela jsem si a pustila do svého skvělého guláše.