MAJKA , ZDRAVÍM Z NOČNÍ SLUŽBY |NEZAPOMENUTELNÉ JE PODLE MNE VŽDY TO, CO SE STANE JEN JEDNOU...A TO JAK V DOBRÉM NEBO HORŠÍM SLOVA SMYSLU.
BYLI JSME NA NĚKOLIKA ŘECKÝCH OSTROVECH---NESTIHLI JSME VŠECHNY -ZA ŽIVOT, TO ANI JINAK NEJDE!
DODNES SE MI PLETOU, CESTOVALI JSME TAM PO NĚKOLIK LET PO SOBĚ. FOTKY ZE ZAKYNTOSU A KORFU JSEM TISKLA NAJEDNOU , TAM JSME BYLI V ČERVNU A PAK V ZÁŘÍ 2016. DODNES JSEM JE NEZAŘADILA, MUŽ MÁ VŽDYCKY NA VŠECH STEJNÝ OUTFIT A NEBYLO SE ČEHO CHYTIT...:::---)))
Jiří se Stupkové s OLOMOUCE nějv|Hezký středeční večer přeje nejvěrnější posluchač Jirka se Stupkové s Olomouce zdravím všechny posluchače a také do studia rádia Českého rozhlásku Olomouc přeji hodně zdraví a štěstí Všem posluchačům co poslouchají noční linku Zorinko moc děkuji za krásné příběhy, Já nikdy nezapomenu na dětské tábory a také na Boříka odvahy ,kde Jsem musel plnit věci které nám přidělily a také na Zoologickou zahradu ve Dvoře Králové na safari . děkuji celému kolektivu nočních linek.dekuji Zorinko a přeji hodně zdraví a hezkou směnu spozdrravem Jirka se Stupkové s Olomouce
...mail...|Dobrý večer,
zájezd na který nezapomenu jsem zažila s místními hasiči. Bohužel v tom nejhorším slova smyslu. Místní organizace pořádala dvoudenní zájezd do Čech. Syn, který byl tenkrát také členem, mě pozval ať jedu s nimi, že mají pár volných míst. Jela i moje kamarádka, manželka předsedy a tak jsem na nabídku kývla. Že to s hasiči nebudu mít lehké jsem pochopila hned při nasedání do autobusu. Zadní část byla vyhrazena několika basám piva. Hasiči začali hasit žízeň hned za Olomoucí a hasili celou cestu. Návštěvu kulturních památek omezili na návštěvu hospod. Nešťastná průvodkyně, kterou s sebou nevím proč měli, se musela při prohlídkách pamětihodností spokojit s mou kamarádkou, mým synem a mnou.
Zdraví Marie z Olomouce
Alena|Hezký večer Vám, paní Zorko a taky všem posluchačům. Nezapomenutelný zážitek mám asi před deseti lety, není to ze zájezdu, jen z výletu, ale to snad nevadí. Jeli jsme do Olomouce na promoci, rychlík jede z Brna přes Břeclav do Olomouce. Nechtěli jsme jet autem, protože nás bylo 6, to bychom museli dvěma auty, tak jsme zvolili rychlík, že je to pohodlné, že si rovnou popovídáme a že si případně můžeme dát na oslavu i nějaký přípitek. Promoce končila kolem poledne, šli jsme na oběd a že abychom byli v pohodě doma, tak jsme jeli rychlíkem v 15 hodin.
Vlak byl úplně plný, děti jely z výletu,byla tam i spousta cizinců a najednou vlak zastavil uprostřed polí, blízko byl Moravský Písek, kde však bylo zrušené nádraží. Po delším čekání nám průvodčí řekl, že ve Strážnici hoří blízko kolejí a vlak dál nejede, venku bylo třicet stupňů, my museli vystoupit a jít pěšky na to zrušené nádraží a tam čekat, že "možná" přijedou náhradní autobusy. Po několika hodinách čekání přijela pro někoho auta, učitelky nesměly děti nikam pustit, protože za ně byly zodpovědné, někteří nasedli zpátky do vlaku a jeli do Olomouce zpět. Představte si, že v osm večer přijel JEDEN autobus, řekli, že budou brát jen ty, co jedou nejdál a staré lidi, také vzali cizince. Do toho autobusu se nás narvalo asi sto a jak se autobus rozjel, začala průtrž mračen. My se naštěstí do toho autobusu dostali, jel však jen do Břeclavi, kde přijel v půl desáté večer. Nevím, co si o tom mysleli turisté z Rakouska, ti nám naštěstí nějak porozuměli, ale co si o tomto "dobrodružství" mysleli výletníci z Japonska, zůstane mi záhadou. Stejně tak jako co se stalo s ostatními cestujícími z naprosto plného vlaku přes noc, když tam nic nejelo.
Mája|Zdravím do noční linky.
Někdy kolem roku 87 jsem poprvé jela do Jugoslávie. Byla jsem natěšená hlavně na moře. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsme při procházkách po ostrově viděli v příkopech staré el. spotřebiče a různé jiné harampádí. Když jsme si zašli do místního kina měli jsme strach, že se pod námi prolomí židle a to nemluvím o tom, že se nebylo o co opřít. Z opěrek si asi někdo udělal táborák. A moře? to byl poprvé krásný a zvláštní pocit až do chvíle, kdy jsme objevili pod převisy trubky ze kterých se do moře valil odpad. Zklamání to bylo velké opravdu nikdy nezapomenu. Jen to trochu napravil výlet lodí, který pro nás cestovka připravila a to na Kornaty. Vskutku nádhera, ale jen na par hodin. Krásný večer paní Zorko zdraví Mája
Dana|Dobrý večer všem. Celý život jsem snila o tom, že bych chtěla vidět Sochu Svobody a opravdu dlouho jsem čekala, celých šedesát pět let. Sen jsem si splnila, na sochu jsem si doslova "vylezla", osahala, vyfotila a jsem spokojená. No a protože mezitím došla korona a už asi nikam nepojedu, tak vzpomínám a vlastně jsem ráda, že jsem to dokázala. A taky jsem ráda, že jsem viděla Izrael, tam teda doopravdy "chodí historie po zádech", tam jsem byla před patnácti lety a to byl taky úžasný zážitek. No a taky musím říct, že jsem ráda, že jsem byla v Rusku, tam jsem byla na pozvání kamarádky, se kterou jsem si léta psala a jejich rodina mi ukázala všechno, co jsem v Moskvě mohla vidět, byla jsem tam dokonce dvakrát. Už jsem o tom i psala dříve, neuvěřitelný zážitek byl v Rímě, kde jsme potkali papeže Jana Pavla II., když vycházel přes náměstí do kostela, na to se nedá zapomenout nikdy. Přeji všem dobrý poslech a dobrou noc.
milan|Dobrý večer ponocníčci,
hned jak jsem si přečetl dnešní téma, vybavila se mi cesta letadlem
z 80 tých let minulého století, kdy jako studenti jsme cestovali s nějakým
zájezdem české cestovní kanceláře v jednom letadle. Hned jakmile rozdali
letušky oběd, turisté si okamžitě zabalili celé půlky kuřete honem do tašek,
přestože před námi byla ještě dlouhá cesta. Pak se smutně dívali na nás,
jak si celou další cestu užíváme dobré menu.
Zdraví Vás všechny Milan
maruška |Milá Noční linko, úžasné vzpomínky máme na zájezd do zeleného - smaragdového Irska,do Norska - výletu za velrybami,a nejúžasnějšího zájezdu do Izraele- Betlem,Jeruzalem,cesty po Sovětském svazu, vzpomínky na celý život, moji vlast -můj domov nic nepřekoná .Dobrou noc vám všem a hlavně mír nám všem , jak to bylo laciné gesto, nyní si to všichni přejeme. .-maruškaD
Helena,Matylda|Díky za každý večer.JÁ a dcera,výlet do Západních Tater,TRABANTEM,bydlení v teletníku,a příprava na tůru po Tatranské magistrále/vrcholy/Večerní hygiena v horské bystřině.Šáhla jsem pro kámen(do sbírky)a vytáhla jsem 2kg křemenáče(hřib).Do hluboké NOCI jsme nasbírali 30kg hřibů a sušily na prádlové šnůře,plátky hřibů byly připnuty i půjčenými prádlovými kolíčky.Návštěva TERYHO chaty,Slezský dům, atd.Nyní při pohledu na foto snímky,slzy v očích.Čekám,až vnuk ED přesedlá z počítače na zážitky.Síla lásky,babi to stihnem,neboj.LEv+LVíček.
Marcela|dobrý večer,
nikdy nezapomenu na zájezd od cestovní kanceláře DeZka . Jelo se do Lipska. Přesněji do Zologické zahrady. No abych Vám řekla , o proti zologické zahradě u nás v Děčíně , se tam dost i dokážete ztratit . Všude němci , a německé směrovky . Tak že není divu, když jsme já a moje kamarádka Jitka 4 krát skončily u opic . Ale to nebylo to nejhorší . Nejhorší pro mě bylo lanový most. Který tam mají. A ještě nejhorší je , když ho máte přejít a když bylo to dost vysoko. Řeknu Vám moje kamarádka bez problémů, ta ho přešla. Ale u mě to bylo problém . Tzv. nesnáším výšky , tak že když zafoukal vítr , ten lanový most se rozhoupal a já měla co dělat , abych se dostala na pevnou zem. Asi si dokážete představit , když zafoukal vítr a já šla jako kdybych měla
v kalhotech. No řeknu Vám dostala jsem se nějak k té kamarádce. Ale ještě asi půl hodinny ,
jsem koukala jestli stojím na pevné zemi a zda se podemnou nic nehoupe.
Opravdu nikdy na to nezapomenu.
Přeji hezký večer Marcela z Děčína
Sylva|Já skoro vůbec necestuji, Šlo by to leda tak že by mě na startu uvedli do umělého spánku a probudili v cíli :-) Ale v mládí jsem mírně cestovala a jak to říct? Zájezd? Spíš zálet! Ale ani to není přesné, protože jsem cestovala s manželem ovšem po celou dobu letadlem.Zájezdy ROH byly dost levné a tak jsme s povděkem přijali trasu Moskva - Alma-Ata - Taškent - Irkutsk - Bratsk. Už jsem o tom do linky někdy psala tak aspoň stručně. Nemám ráda hlučná města a ty dva dny na Moskvu byly akorát. I když jinak nebylo nač si stěžovat dokonce jsme si vystáli frontu u Mauzolea :-)....tehdy jsme si nakoupili zelený čaj který byl u nás ještě nedostatkovým zbožím! Alma-Ata v Kazachstánu byla úžasná po všech stránkách, nejvíc se mi líbili lidé a s láskou bych tam dokázala žít. Smutně jsem odlétala dál. Ještě se mi líbil Irkutsk na Sibiři, tam bych klidně byla strávila celou dovolenou. Zbyly vzpomínky a pár suvenýrů které jsem časem rozdala... a z Brna se už asi nikam nehnu :-)
