Týrání bývá příčina, kámoši a nuda spouštěč
Ruku v ruce se svobodou musí jít zodpovědnost, říká Barbora Wernerová, která pomáhá trestancům s návratem do společnosti. Specializuje se na ty, kteří trpěli závislostmi. Svoboda, kterou hledají, tedy není jen vnější.
„Člověk si nemá možnost vybrat, komu a do jakého prostředí se narodí. Ti, co neměli štěstí a vyrůstali v tíživých vztazích bez lásky, jsou velmi často mými klienty ve vězení," říká sociální pracovnice a psychoterapeutka Barbora Wernerová. V českobudějovické organizaci Prevent 99 vede projekt adiktologických služeb určených těm, co pod vlivem návykové látky nebo v důsledku jejího užívání spáchali nějaký trestný čin.
Kvalifikované odhady nejen z vazební věznice v Českých Budějovicích hovoří o tom, že recidiva, tedy návrat k závislosti, je až 70 % lidí, kteří kvůli alkoholu či droze trestný čin spáchali. Zvlášť u uživatelů, kteří vyjdou z vězení a nemají rodinné zázemí a zajištěné základní sociální potřeby, je nový start velmi komplikovaný a vzhledem k budoucímu užívání rizikový.
Spolu s kolegy se věnuje lidem už ve vazbě, dále ve výkonu trestu a následně během návratu z vězení domů. Problém mnoha z nich ale je, že žádné „doma“ nemají. A že si v sobě nesou těžká traumata jako zneužívání a týrání v dětství. Právě hluboko ukrytou bolest je podle Barbory Wernerové potřeba najít a pojmenovat. To je klíč k překonání závislosti.
Ale není to všechno: „Ruku v ruce se svobodou musí jít vždycky zodpovědnost. Svoboda je v tom, že držíme svůj život ve svých rukou.“
Klient s pomocí terapie objeví příčinu své závislosti, ale jak potvrzuje Barbora Wernerová, jen u toho by zůstat neměl. „Teď už je dospělý a jeho zodpovědností je začít se o sebe starat. Byť to dřív byla zodpovědnost rodičů a on jako dítě neměl možnost s tím něco udělat, tak teď už tu možnost má.“
Ruku v ruce se svobodou musí jít vždycky zodpovědnost. Svoboda je v tom, že držíme svůj život ve svých rukou
Barbora Wernerová, sociální pracovnice a psychoterapeutka v českobudějovické organizaci Prevent 99
Úspěšná terapeutická práce tedy není podle Barbory Wernerové v hledání viníka, ale ve schopnosti přijmout skutečnost, uvědomit si, že rodiče sice chybovali, ale možná nejednali ve zlém úmyslu. „Přijmout to, co bylo, uvědomit si, že mám možnost teď převzít zodpovědnost, a udělat to.“
Nový začátek bez rodinného zázemí je vždy rizikový
Čtěte také
„Hodně se věnujeme také prevenci relapsu,“ dodává terapeutka a vysvětluje: „to znamená, aby člověk měl osahané své spouštěče a věděl, jak se situacím, které by ho znovu mohly vést do závislosti, vyhnout.“ Snahou Preventu 99 je tedy provést klienty i obdobím, kdy odcházejí na svobodu.
„Kvalifikované odhady nejen z vazební věznice v Českých Budějovicích hovoří o tom, že recidiva, tedy návrat k závislosti, je až 70% lidí, kteří kvůli alkoholu či droze trestný čin spáchali. Zvlášť u uživatelů, kteří vyjdou z vězení a nemají rodinné zázemí a zajištěné základní sociální potřeby, je nový start velmi komplikovaný a vzhledem k budoucímu užívání rizikový,“ uvádí koordinátorka projektu.
Hlavně se nedostat do starých kolejí
„Rodinné vazby u mnoha našich klietů jsou zpřetrhané, nebo pro ně nejsou příznivé. A tak oni za svoji rodinu považují sociální prostředí svých kamarádů, jiných uživatelů. Vztahy tam bývají velmi prorostlé a intenzivní. Je naprosto přirozené, že klient z výkonu trestu směřuje k nim,“ popisuje Barbora Wernerová. Podle ní ale není reálné, aby tam nabídce návykových látek dlouhodobě odolal.
„To je právě věc, kterou se snažíme v povýstupní péči ošetřit. Klient, který vyjde z výkonu trestu a byl předtím na ulici, tak asi zamíří do azylového domu, kde může využít například nocleháru. A tam se opět setkává se svými přáteli a s dalšími uživateli, riziko recidivy rapidně stoupá.“ Proto s ním už ve vězení terapeuté plánují, jak to bude vypadat, až z něj vyjde, kam povedou jeho první kroky, jestli má kam jít, že bude potřebovat práci, sociální dávky, než dostane první výplatu, bude muset někde spát.
Nuda je jedním ze závažných rizkových faktorů, které vedou k závislosti. Člověk nemá smysl života, nemá pro co žít. A proto je důležité, aby terapeutický vztah byl dlouhodobý a aby mezi pracovníkem a klientem byla důvěra
Barbora Wernerová, sociální pracovnice a psychoterapeutka v českobudějovické organizaci Prevent 99
„Konkrétně to děláme tak, že klienty jdeme například vyzvednout na nádraží, zajdeme s nimi do naší kanceláře, tam si řekneme, jaké budou naše cíle, jdeme s nimi na úřad práce, který v návaznosti na náš projekt přispívá na ubytovny, pomůžeme klientovi vyplnit žádost o práci, napsat motivační dopis a podobně,“ líčí koordinátorka těchto služeb při českobudějovickém Preventu 99 Barbora Wernerová.
Práci bude člověk navrátivší se z vězení potřebovat nejenom kvůli penězům, ale také aby se zabavil. „Nuda je jedním ze závažných rizkových faktorů, které vedou k závislosti. Člověk nemá smysl života, nemá pro co žít. Všechno tohle s klienty otvíráte. A proto je důležité, aby terapeutický vztah byl dlouhodobý a aby mezi pracovníkem a klientem byla důvěra,“ uzavírá Wernerová.
Víc si o problematice návratu z vězení na svobodu poslechněte online.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
