Turisté statky obdivují, ale něco jiného je v nich bydlet, říká obyvatelka Holašovic

Vzhledem k tomu, že Holašovice stály vždycky tak trochu stranou oficiálního zájmu o nějaký výrazný architektonický rozvoj, povedlo se udržet původní ráz obce. Díky tomu se dostala do světového povědomí. Každý rok do této vesničky, která má 150 stálých obyvatel, přijíždí asi 60 tisíc návštěvníků.

13 fotografií

Letos uplynulo 20 let od zapsání Holašovic na seznam UNESCO. Co to přineslo místním? „O dost se zpřísnila pravidla, co se týče památkářů. Nemůžeme třeba ty svoje monstrózní obytné části zateplit. Když vyjedu směrem ke Kleti a vidím na střechách solární panely, tak je mi trochu líto, že my tu něco takového pro úsporu energie nemáme,“ říká obyvatel Václav Jílek.

Kladem podle něj je, že Holašovice jsou stále krásnější. „Samozřejmě potěší, když sem každý rok jezdí rodina a vždycky se ptá, jestli tu není nějaký statek na prodej,“ dodává.

Jenže po koupi statku by mohli být překvapení. „Jedna věc je dívat se na to zvenku a říkat, že je to hezké, ale druhá strana mince je v tom bydlet. Na údržbu je to hodně náročné, jsou to staré stavby a ta omezení jsou někdy až nesmyslná,“ dodává obyvatelka Blanka Mühlpecková.

UNESCO přímo žádné peníze nepřináší, domy se nesmí modernizovat

Lidé si často myslí, že Holašovičtí dostávají velké peníze. „My jako fyzické osoby rozhodně ne,“ reaguje Blanka Mühlpecková. „Zažádali jsme o opravu střechy na stodole, ale bylo to se spoluúčastí, takže ono úplně zadarmo nebylo nic,“ doplňuje Václav Jílek.

UNESCO vzniklo po válce kvůli ochraně historických objektů. „Zodpovědnost za památku nese Česká republika, která musí deklarovat, že to bude chráněno nejvyšším stupněm ochrany. Je to určité omezení, co se týče modernizace objektu, není možné následovat trendy například v zateplování. Stát se snaží to do určité míry finančně kompenzovat. Jsou programy ministerstva kultury, ze kterých lze čerpat dotaci na obnovu, pak jsou ještě dotační programy kraje,“ říká Daniel Šnejd z Národního památkového ústavu.

Holašovice bez turistů v zimě|foto: Zdeněk Zajíček

Starosta Jankova, pod který Holašovice spadají, Jan Jílek připomíná, že samotný zápis na seznam UNESCO nepřináší žádné peníze. „To je jedna velká chiméra. Turisté si myslí, že nám tečou nějaké přímé finanční prostředky do rozpočtu obce, ale to není pravda,“ zdůrazňuje.

Dalším záporem je podle něj abnormálně zvýšený turistický ruch, se kterým se obec musí vypořádat. „Turista očekává určité služby, takže my se o to musíme postarat, ale přináší to spíš náklady, protože turista leccos očekává zdarma,“ popisuje.

Zapsání na seznam UNESCO má podle něj ale samozřejmě i pozitiva. „Život v takové vesnici je velká prestiž a nese to s sebou ten fenomén selské pýchy. Majitelé jsou na svoje statky pyšní, tak se dokáží v některých případech velmi dobře semknout a dělat věci, které byste mnohde těžko hledali,“ uzavírá.