Ti, co se starali o orchestr Glenna Millera po tragické smrti legendárního kapelníka

Věříme, že to  bude zajímavá i příjemná historická hudební exkurze, kterou zahájíme snímkem s jistým nepřímým jihočeským dotykem, neboť v českobudějovickém Metropolu před pár lety  opakovaně slavil velké úspěchy v Německu sídlící Glenn Miller Orchestra vedený Holanďanem Wilem Saldenem.

Ovšem vzato historicky, příběh Millerova nástupnictví  je zpočátku  spojen hlavně s Texem Benekem, saxofonistou i zpěvákem, rodákem z Texasu, jemuž prý snad jako jedinému dal slavný kapelník takový plat, jaký si muzikant přál. A udělal jistě dobře, protože Beneke se stal velkou hvězdou orchestru Glenna Millera. Když jeho zaměstnavatel vstoupil za války do armády a pobýval v Evropě, Tex Beneke zůstal doma a krátký čas vedl ve službách amerického námořnictva taneční ansámbl.

Zprávu o zmizení svého přítele Glenna Millera v letadle nad kanálem zaslechl z rádia, když večeřel v restauraci před koncertem v New Yorku… Po domluvě s vdovou po Glennu Millerovi vedl po válce dál jeho orchestr, který hrál v podstatě v nezměněném složení. To vydrželo několik let, ale paní Helen Millerové se nelíbilo, že chtěl hrát některé tradiční šlágry v jiném tempu a trochu je modernizovat. Založil pak vlastní orchestr, ovšem vždy byl v příštích padesáti letech přítomen každé významnější vzpomínkové akci spjaté se jménem Glenna Millera. 

Obrátíme pozornost také  ke druhému nejvýznamnějšímu kapelníkovi orchestru Glenna Millera v postmillerovské éře, k Rayi McKinleymu, vynikajícímu bubeníkovi, také příležitostnému zpěvákovi  a milovníkovi  dobrého humoru.      

„Postimillerovský“ swing ještě doplní nahrávky orchestrů trumpetisty Syda Lawrence, jenž byl dlouhá léta jakýmsi strážcem hudební památky Glenna Millera na Britských ostrovech, a Glennova mladšího bratra Herba Millera.