Sylva|Dobrý večer...nevím jestli to byla tréma, ale ve škole před tabulí jsem většinou ze sebe nevydala ani hlásek, přestože jsem látku uměla. Ještě že byly ty písemky, to jsem si v klidu rozmyslela, případně opsala :-) Pracovala jsem nějaký čas v kulturním domě. Při plesové sezóně jsem asistovala při tombole až jednou jsem požádala šéfa jestli můžu tombolu uvést sama. Pamatuji si, že jsem se na kuráž trochu opila, ale vše šlo hladce. Později jsem uváděla pořady, soutěže, hry pro dospělé i pro děti a moc mě to bavilo. Dnes by mi nedělalo problém mluvit třeba k davům, jenže o mě nevědí (ty davy). V organizování akcí se teď vyžívá dcera a já se necítím ani na pouličního kazatele ani do politiky. Tak si užívám důchodu jak to jde ale v klidu a bez trémy. Dobrou noc :-)
Alena|Dobrý večer všem. Kdo říká, že nikdy trému nemá, tak nemluví pravdu. Nikdo není takový suverén, aby všechno zvládl bez trémy, ať už je to maturita, první rande, děti, nástup do zaměstnání, zkoušky na řidičák, dovolená v zahraničí, kde se musíte domluvit a spousta věcí, s kterými se denně setkáváme. Samozřejmě, že je to u každého jiné, někdo má takovou trému, že z něho ve škole nemohou dostat slovo, že když na holku promluví kluk, tak je červená až za ušima a nebo tedy naopak, ale jde o to, jak s trémou bojovat. Já už jsem v důchodu, tak už nemám proč trémou trpět, akorát tak když jdu k doktorovi, tak mám trému, abych mu všechno dobře vysvětlila, ale jinak už ničeho nemusím mít strach, že by mne to zaskočilo. Ale musím se přiznat, že i ve svém věku, když potkám svou velkou lásku, tak se červenám a buší mi srdce, toho se zbavit nedá nikdy, v tomhle je tréma opravdu nelítostná. S radostí si budu poslouchat dnešní příběhy.
Blanka z Hané|Dobrý večer paní moderátorko,dobrý večer přeji všem.Podle mého mínění je zdravá tréma úplně přirozenou vlastností.Já jsem většinou před zkouškou na VŚ hodně mluvila,takové to vyčkávání jak se ze zkouškou popasuji,jsem automaticky převedla na vtípky a žertování.U samotné zkoušky jsem na trému zapomněla a soustředila se už jen na samotnou otázku.Každopádně jsem nepatřila mezi suverény,kteří se za každou cenu snažili nedostatek vědomostí nahradit prázdnými slovy.Stalo se,že jsem i několikrát zvládla zkoušku až na podruhé.Později v zaměstnání jsem měla problém diskutovat s takovou tou prázdnou argumentací politického projevu,to mi prostě nešlo.Jednoznačně musím říct,že zdravá tréma není na škodu.Většinou odezní, jakmile se dostaneme k jádru věci a můžeme na určité téma hovořit se znalostí věci.Nedělalo mně problémy ani hovořit před větším shromážděním lidí,dokázala jsem formulovat podstatu věci a vysvětlovat jak se v určité problematice věci mají.Bylo to v době,kdy se problémy řešily "zametáním pod koberec" a moje otevřenost byla jen na škodu.Dnes je vše pryč,doba.kdy lidé něco jiného mysleli a něco jiného říkali a dělali a trpěli tím nezvladatelnou trémou,se už snad nevrátí.Do éteru zdraví Blanka z Prostějova.
Helena Janáčková|Krásný večer..Život jsou malé i velké věci. Již po narození záleží na rodičích zjistit co v dítěti vězí. Je to dřina a je to i víra rodičů a dítěte. Nyní je to čas a džungle šelem, které číhají, a snaží se lovit. Mládež, dospělí, starší lidé mají rádi život, bary, hospody, dovolené a po troše poblouznění a 2 dl.vína jsou neúspěchy a pády.(pro kabelku s Prády) Jo, jo vybereš si roli, a šelmy si z lidí udělá troly. Naděje nebát se umírá poslední.
franz|vše je to o nastavení v hlavě, pokud to někdo neumí, tak je dobré před zrcadlem na nečisto a když ani to nezafunguje, tak holt jedině se předem pomodlit a vsugerovat si, že se vlastně o nic tak důležitého nejedná a svět se bude točit stejně dál
ale haupt je být připravený, ten čas není ztracený
