Stínové postavy Břetislava Ditrycha
Tipy na knihy Josefa Haslingera, Astrid Lindgrenové a Georga Friedmana. Setkání s Terezou Boučkovou; Povídky Břetislava Ditricha; Knížka o cestě Pavla Janšty z Vodňan do Jeruzaléma. Tradiční soutěž.
KNIŽNÍ TIPY
Josef Haslinger: Jáchymov
Příběh jednoho z nejlepších českých hokejistů všech dob Bohumila „Bóži“ Modrého se dočkal beletristického zpracování. Dvojnásobný mistr světa a stříbrný medailista z olympiády ve Švýcarsku skončil po vykonstruovaném procesu v jáchymovských uranových dolech – nic mu nepomohlo, že byl ve své době nejspíš nejlepším brankářem Evropy. Na pobyt v Jáchymově doplatil zdravím a po propuštění zemřel v 47 letech. Vydává Jota.
Drž hubu a pádluj
Vycházejí vodácké povídky. Pod drsným názvem Drž hubu a pádluj najdete 15 příběhů, které uspěly v literární soutěži speciálně určené právě vodácké tématice – jmenuje se Kenyho volej. Když si tyhle povídky začnete číst, hned zatoužíte po krásném dnu na řece, a budete se hodně těšit, až vyrazíte. Vydalo nakladatelství Věra Nosková.
George Friedman: Příštích sto let aneb Předpověď pro 21. století
Jste zvědaví, co nám přinesou příští desetiletí? Kdo ví, jestli je oč stát, každopádně něco se dá odhadnout. Shrnuje to kniha George Friedmana Příštích sto let, předpověď pro 21. století. Autor se zaměřuje na politický, sociální a kulturní vývoj. Vychází při tom ze současné situace, která už leccos naznačuje. Kam se přesunou mocenská centra, až dojde k definitivnímu úpadku americké nadvlády, a vyhne se svět válečnému konfliktu? Knihu vydává nakladatelství Dokořán spolu s Argem.
Astrid Lindgrenová: Jižní louka
Málo se ví, že populární autorka Pipi Dlouhé punčochy a dalších slavných knížek pro děti Astrid Lindgrenová psala také knihy, které bychom mohli klidně řadit k dnes stále ještě dost populárnímu žánru fantasy . Patří mezi ně i Jižní louka, příběh , který dosud česky nevyšel. Vystupují tady sourozenci Anna a Matyáš, kteří nemají u nevlídného sedláka snadný život, a malá Malin z chudobince. Astrid Lindgrenová dětem nezastírá, že v životě existují i temné barvy a smrt. Knihu vydává Albatros v překladu Jarky Vrbové.
NÁŠ HOST
S Terezou Boučkovou se mohli setkat návštěvníci pořadu Literární šleh, kteří přišli ve čtvrtek 12. dubna do českobudějovického knihkupectví Kanzelsberger. Tereza Boučková se v poslední době proslavila svým románem Rok kohouta, ve kterém vypsala vlastní bolestnou zkušenost s adopcí dvou romských dětí.
Drsný příběh si získal hodně čtenářů a rozvířil mnoho i neliterárních diskusí. Autorka tak i na čtvrtečním večeru musela odpovídat na otázky, mířící do jejího soukromí. Pokud jste knihu četli, možná i vás bude zajímat, že oba kluci žijí nadále jako spokojení bezdomovci a budoucnost nijak neřeší.
Tereza Boučková je ale ráda, když se při besedách se čtenáři stočí řeč i na jiné téma než Rok kohouta
RECENZE Dagmar Blümlové
Břetislav Ditrych: Stínové postavy, Třebíč 2011, 235 stran
Třebíčské vydavatelství Akcent vydalo pádný důkaz o tom, že se známý autor literatury faktu Břetislav Ditrych nespokojil se svým ne tak dávným vstupem do vod poetických, ale rozhodl se pokořit další literární území – tentokráte prózu. Jeho Stínové postavy jsou souborem povídek o třiceti číslech, spojených místem i časem. Místo je jednoznačné: Ditrychovo rodné Kolínsko, Polabí.
Nerada se opakuji, ale mám pocit, že zde musím znovu použít větu, kterou jsem před desetiletím napsala ve zcela jiných souvislostech: „Nikde jinde v Čechách není země tak rovná“. Zdá se mi totiž, že v některých případech se krajina rodu nesmazatelně vpisuje do člověka a jeho díla. Ditrychova výpověď je skutečně rovná, bez ctižádosti rafinovaných jinotajů, které by jí jen ubíraly na síle. Takové jsou i všechny jeho texty pohybující se na hranici vědy a umělecké literatury, jeho portréty silných osobností jdoucích za svým snem, které chtěly něco dokázat: vzletět, dojet, vyhrát, zvítězit, přes veškerou nepřízeň osudu.
Otázky, odpovědi, fakta, nikdy žádné spekulace, to je Ditrychova dikce, kterou bezpečně poznáváme i v povídkovém souboru. Jenom ve dvou bodech se liší, hrdiny nejsou velikáni a průkopníci, ale obyčejní, dávno zapomenutí lidé malého polabského městečka. A za druhé: Ditrych-vypravěč je zná, živá paměť je v tomto případě jeho hlavním pramenem.
Tím jsme se přesunuli do časové roviny, jež rovněž jeho malé, polabské příběhy spojuje.
Mohli bychom tedy mluvit o generační výpovědi toho, jenž názorně ukazuje, jak velké dějiny poloviny dvacátého věku odhazovaly svou zátěž do venkovského mikrosvěta tet a stařenek i pohledných děvčat, statečných i zbabělců, hospod, školy i rychlých mašin. Jenomže ouha, nemáme před sebou prózu vzpomínkovou, nebo pouze vzpomínkovou. Ditrych čerpá především z paměti jiných, z příběhů a podob, jež k obrazu svému utkala místní tradice. Vede ho však bezpečný cit pro určení hranice mezi sebevědomým „tak to bylo“ a respektuplným „tak to být mohlo“. Proto ta příznačná záliba v otázkách, v celých trsech otázek, tak jak vyraší nad vyslechnutým příběhem či vybledlou vzpomínkou.
Stínové postavy mají svůj vizuální protějšek ve výtvarném doprovodu knížky, sestaveném z řad fotografických negativů. Je to chytrý protějšek, protože názorně ukazuje Ditrychův literární postup: nezřetelné, spíš tušené, je třeba domyslet, dotvořit, dát zajiskřit temným očním důlkům a zeptat se, co že to bylo, co do nich promítlo úzkost, či naději. Rozzářit kontury negativu barvami, rozpohybovat ho a pak zase tiše vrátit zpátky, to je Ditrychovo umění vzpomínkové reportáže i jeho hra s časem minulým v tom živém, přítomném.
V pohádkách se tomu říká: bylo-nebylo. Břetislav Ditrych však nestvořil pohádku, jeho venkované, židé, četníci, vojáci všech barev uniforem, kulaci i funkcionáři jsou skuteční, byli skuteční. A jeho knížka není jen pestrým, regionálně ukotveným kulturně historickým příspěvkem k obrazu té zvláštní doby čtyřicátých a padesátých let, ale i apelem k povinnosti paměti – dokud je čas.
TIP Z REGIONU
Jestli jste z Vodňan a okolí, bude vám možná název knihy Pavla Janšty povědomý: Z Vodňan do Jeruzaléma ve šlépějích svatého Pavla se totiž jmenovala i výstava fotografií a kreseb, kterou jste tam mohli před časem vidět v městském muzeu a galerii. Pavel Janšta vyrazil na svou cestu v předvelikonočním čase roku2010 aměl s sebou fotoaparát a pastelky – vzal jen tři barvy, symbolizující víru, naději a lásku
SOUTĚŽ
Správná odpověď: Zbyněk Fišer – Egon Bondy (celkem jsme dostali 62 mailů, 8 dopisů, 13 telefonických vzkazů)
Výherci: J. Brabencová, J. Kvasničková, J. Máchová, M. Moravec, Z. Němcová, L. Součková
Nová hádanka: Humoru a legrace není v životě ani v literatuře nikdy dost, a tak vám chci připomenout, že 20. dubna oslaví sedmdesátiny výborný finský autor, který čtenáře svými knížkami opravdu baví. Stará dáma vaří jed, Autobus sebevrahů a mnohé další knihy tohoto spisovatele vás stoprocentně potěší. Kdo to je?
Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Jelen: Trumpovy kroky jsou návrat k imperialismu 19. století. Argumenty o úpadku Evropy popírají realitu
-
Většina voličů Motoristů v prezidentských volbách upřednostnila Pavla před Babišem, ukazují nová data
-
ŽIVĚ: Fotbalisté Slavie přivítají v Lize mistrů slavnou Barcelonu. Radiožurnál Sport odvysílá přímý přenos
-
Nevděčná Kanada a Dánsko i špatný směr Evropy. Trump v Davosu kritizoval svět, ocenil hlavně sebe
