Štěnice láká teplo lidské postele, chtějí naši krev. Prozradí je černé tečky na prostěradle, popisuje biolog

26. březen 2024

Rádi se schovávají v koupelnách, kuchyních či ložnicích, vylézají hlavně v noci, ukusují z našeho jídla a někdy i z našich těl. Řeč je o domácích škůdcích, konkrétně o hmyzu, mezi který patří také štěnice. Brouk z rodiny ploštic je asi půlcentimetrový, hnědo-rezavý, placatý, bezkřídlý a na svých cestách docela vynalézavý.

Teritoriem štěnic jsou pokoje, kde se spí. Snadno se dostanou i do vymydleného, čisťoučkého bytu, například se zavazadly z dovolené. Ale můžou přijít i od sousedů. Lezou sice docela pomalu, ale pár metrů zdolat dokáží.

Entomolog Oldřich Nedvěd

A jak štěnice škodí člověku? „Saje krev. Náš organismus reaguje vytvořením červeného svědivého pupínku,“ odpovídá Oldřich Nedvěd z přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Problémem je, že pupínek může vzniknout se zpožděním několika tří dnů. „Zvlášť u člověka, který dosud nebyl kousnutí štěnicí vystaven. Jeho imunitní systém reaguje pomaleji,“ dodává vědec.

Jak si tedy vůbec spojit opožděný štípanec se štěnicí? „Není to úplně snadné. Od blešího nebo komářího štípnutí je to od štěnice těžko rozeznatelné. Vodítkem může být tmavší červená barva pupínku a také to, že komár nás v noci poštípe na místech, která máme odkrytá, takže na obličeji, krku, rukou, zatímco štěnice si přijde cucnout tam, kde jsme schovaní pod peřinou,“ říká Oldřich Nedvěd.

Štěnice má tedy ráda teplo lidského lože a v jeho blízkosti se ráda i schovává. „Může být přímo v posteli, pod matrací, ve škvírách dřevěné konstrukce. Ale klidně po nasání může odejít a schovat se někam jinam, třeba několik metrů,“ uvádí biolog.

Najít štěnici tedy podle něj také nebývá jednoduché. Nasát se přijde v noci a přes den zůstane zalezlá. Proto ji buď musíme překvapit za tmy, anebo lépe, jít po jejích stopách za denního světla.

Čtěte také

„Štěnice produkují trus ve formě malých černých kapiček. Spíš tedy najdeme malé černé tečky na ložním prádle, než bychom spatřili přímo štěnici,“ vysvětluje Oldřich Nedvěd. Černé tečky za sebou zanechává i jiný hmyz, ty od štěnice ale budou na prostěradle. „Štěnice začne trousit hned, jak odchází od večeře,“ dodává entomolog s úsměvem.

Na likvidaci tohoto škůdce doporučuje zavolat specialisty – hlavně proto, že firmy mají k dispozici razantnější, jedovatější chemikálie, než jaké bychom koupili v běžné drogerii. Pro člověka tyto insekticidy nebezpečné nejsou, nemusíme se kvůli štěnicím stěhovat. „Nebezpečná je látka jen při aplikaci, a tak pracovník nejspíš přijde v ochranném obleku s respirátorem. Ale potom už se nemusíme bát,“ ujišťuje Oldřich Nedvěd.

Obávat se nemusíme ani přenosu nemocí. „Štěnice naštěstí vůbec nic nepřenášejí. Jedinou nepříjemností je, že pokousání svědí. Když ale tohle pomineme, tak se jich opravdu bát nemusíme," uzavírá biolog.

Celý rozhovor o štěnicích, ale také švábech, blechách nebo roztočích s biologem Oldřichem Nedvědem si poslechněte online. Dozvíte se, jak škůdci vypadají, jaké životní podmínky potřebují, jak jejich přítomnost u nás doma odhalíme a jak se jich nejlépe zbavíme.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.