Sobotní Noční linka: My z konce světa

13. únor 2021
Noční linka
Moderátorka Zora Ježková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Žili jste někdy v odlehlé části naší republiky? Tam, kde takzvaně lišky dávají dobrou noc? Jak se žije na "konci světa"? Dá se to zvládnout a žít bez auta, bez možnosti dojít pěšky do obchodu, k lékaři, za kulturou?

Čím více nás obklopují technologie, chytré přístroje a jiné výdobytky pohodlného moderního světa, tím více mají někteří z nás potřebu uchylovat se zpět do přírody. Trend novodobých poustevníků žijících na okraji společnosti a za okrajem civilizace a cestovatelů, kteří na dovolenou spíše než do luxusních hotelů vyrazí sami do neznáma, neustále roste. Možná i vy jste kdysi snili o životě „na konci světa." Proč? Možná proto, že jste se narodili a dětství prožili v průmyslové, hustě zalidněné oblasti.

Možná i vy pamatujete, že když byla vyhlášena smogová situace, nemohli rodiče třeba týden větrat a vycházet ven s dětmi se nedoporučovalo. A možná i vy jste snili o životě na vesnici, kde je klid, čistý vzduch, na druhou stranu ale často chybí obchod, škola, kulturní zázemí a pokud nemá každý z dospělých k dispozici auto, do práce se na čas nedostane. A možná jste vyrůstali někde na samotě v horách a pamatujete, jak jste v zimě cestu do školy prošlapávali ve sněhu, v lepším případě sjížděli na lyžích, nebo sáňkách. Zkrátka, máte zkušenosti se životem „na konci světa"?

Frantisek svaricek|Dobrý vecer paniZorko a posluchači N.L.Kdyz jsem jezdil do Brna do učení,tak jsem musel už v pulctvrte ráno vstávat na autobus a potom v Dalších přesedat na vlak,tak jsem si říkal až se vyučil a najdu si práci ,tak jedině v místě,nakonec mě to všechno vyšlo a už jsme v Židlochovicích 57 roku.Jeste jednou všechny zdraví František zeZidloChovic
Marie|Dobrý večer paní Zorko a posluchači N. L. Dětství a mládí jsem prožila na malé vesnici na Znojemsku, ale jako děti jsme kromě her a pomáhání rodičům, měli vesnici prozkoumanou. Jako důchodkyně od Vrchlabí, když maminka umřela a rodný dům zůstal opuštěný, ale patřil bratrovi , tak jsem tam pár let v letě jezdila sama vlakem. Byla jsem sice zvyklá, když tam bydlela maminka, že nás tam vždy bylo víc. Ale touhou po rodném místě, jsem i sama v domě byla spokojená. Od bratra jsem dostala do začátku základní jídlo a ze zahrady jsem mohla brát zeleninu a ovoce, já jsem jim pomohla za to v zahradě. Navštěvovala jsem spolužačky a další rodinu, byly to krásně prožité dny. V rodném domě , ted už tam bydlí neteř a já jezdívám k bratrovi a švagrové. Rodná vesnice se rozrůstá a mladýma lidma. Já budu věřit , že i ted při těchto problémech,, které nás všechny provází , že se to i letos povede a já se tam zase s celou rozvětvenou rodinou uvidím. Byla jsem potěšená , že jste paní Zorko mluvila o Valašsku , tatinek pocházel z Uherské, tak jsem ten kraj také navštěvovala a ráda. Marie od Vrchlabí
....mail....|Dobrý večer Zorinko. Skoro každé léto od dětství jezdíme za tetou Miluškou do Drahňovic.Je tam nádherně.Jezdíval jsem tam s mamčou,ale bohužel už zemřela a před 5ti lety jsem si našel super ženu,která si to tam zamilovala,jako moje mamča,která pocházela z Drahňovic,kde se nachází konec světa. Ozéfek ze Štramberka.
Alena|Dobrý večer, paní Zorko a taky všichni posluchači. Já nemám příběh zrovna z konce světa, ale my jsme odmalička bydleli v posledním domě ve vesnici. Jednou v noci jsem byla sama doma, rodiče jen odešli někam na návštěvu a někdo zabušil na okno a ráno bylo okno rozbité. Od té doby jsem se doma neskutečně bála, až pak si vedle postavili dům noví sousedi, tak už to nebylo tak zlé. Za pár let jsme získali stavební místo uprostřed vesnice a postavili tam nový dům. Ale stejně jsem se takového toho zvláštního pocitu strachu nezbavila, protože zase tato ulice neměla žádné domy na konci zahrady, takže tam v podstatě mohl každý a tak jsem ráda, že teď bydlím na činžáku a mám konečně klid. Nedovedu si už představit, že bych bydlela někde na samotě pořád, to ty lidi fakt obdivuju.
autor: Zora Ježková

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.