Jana|Přeji Vám všem krásný večer.Máte, pane Kájo, svatou trpělivost,ale o tom nechci psát.Já jako malá nejezdila na žádné tábory,ale až jsem se vdala,tak to vlastně byla naše každoroční dovolená,pod stanem.Jenom v Česku a na jednom místě.Měla jsem to místo moc ráda a vlastně pořád ještě mám,ikdyž už to není to,co bývaloJezdila nás tam skupinka normálních lidí,byli jsme všichni tak trochu chudší materiálně,ale o to víc zážitků.Bojové hry,kdy děti když si ráno odsouhlasily,že chtějí borůvkové knedlíky,tak musely sebrat alespoň do dlaně plody a my pak vařily,my mámy,i 100 knedlíků,nebo bramboráky se tvořily ve škopku,každý dostal dílčí úkol,krájet brambory,strouhat,krájet cibuli a česnek a ostatní důležité úkoly.Pak se jenom smažilo,baštilo a povídalo a popíjelo.Vonělo to vždycky až do vesnice.Můj syn byl poprvé pod stanem když mu byly 3 měsíce,a láska k tomuto způsobu života mu zůstala dodnes.Má osadu,kam s ním ráda jezdím.Zapomínám tam na nepříjemné věci a lidi,kteří mi před časem ublížili.A tak se zase těším na příští víkend,bude kytara,kotlíkový gulášek a pokec.K nezaplacení.Přeji krásné dny bez nehod a zase někdy naslyšenou.Jana
Jitka z Podještědí|Hezký večer pane Sladký. Zdravím Vás i všechny posluchače. Moc pěkné téma. Také jsme jezdili s dětmi pod stan, každé prázdniny na tři týdny. Stanovali jsme v Piešťanech, v Dunajské Stredě, U Balatonu a také v NDR u Baltského moře. Byli jsme vybaveni pěkným stanem s kuchyňkou, plynovým vařičem, stolečkem a skládacími židličkami a spacáky na noc. Jedny prázdniny jsme se vypravili právě na poloostrov Usedom v NDR. Přijeli jsme na místo, postavili si stan. Kemp byl v borovém lese. Mysleli jsme si, jak jsme dobře vybaveni, ale žasli jsme nad vybavením Němců. Ti si hned odměřili ohromné místo, které si oplotili, uvnitř měli dva velké stany propojené chodbou, na strom zavěsili velký vak na vodu, krásné posezení s velkým stolem a televizí. Připadali jsme si jak chudáci, ale dovolenou jsme si užívali, hlavně děti. Ti se nemohli nabažit moře. Z vody jsme je nemohli dostat, když celí promodrali přišli do stanu, museli jsme ohřát vodu a vypařit jim nohy, aby tuto dovolenou neodstonaly. Byl to asi nejstudenější pobyt. Potraviny jsme měli sebou, takže jsem denně vařila. Dodnes na tu dobu vzpomínáme. Také jsme byli na devizový příslib v Jugoslávii. To byla opravdu nádhera, navštívili jsme mnoho letovisek od severu až na jih do Ulcině, a po třech týdnech jsme se vraceli vnitrozemím domů. nebylo to jenom koupání, ale i prohlídka krásných míst. Plitvická jezera, Černá Hora, Split, Dubrovník, Bělehrad, Ochrid, ani si teď na vše nemohu vzpomenout. Zažili jsme bouře, lijáky, vedra i kroupy, ale byli jsme neskonale spokojeni. I naši mladí jezdí pod stan do Dachové u Hořic. Hezkou noc všem přeje Jitka
Josef Chvojka|ŘIJELILÍ JSME AUTEM ZNAČKA OKŘÍDLENEJ ŠÍP NEBOLI ŠKODOVKA ,ZJELI JSME NA KRAJ DO LESA VYTÁHLI JSEM NAFUKOVACÍ LEHATKA ,NEBOLI KARYMATKY NAFOKLY JE VLEZLI DO SPACÍCH PITLŮ A SPALI JSME NESMĚLO PRŠET KOLEM NÁS MOHLI CHODIT SRNKY A VŠELIJAKÁ ZVĚŘ A RÁNO JSMESE VZBUDILI AJELÍ .BILO TO PRAVÉ SPANÍ POT ŠÍRÁKEM. AKORÁT VADA BILA ŽE JSME NEVIDĚLI NA HVĚZD A DŮLEŽÍTY BLO ŽE NEPRŠELO
Dobromila Atalovičová|zdravim vsechny a vas mily karle do obchodnaku ke jsem pracovala sport eletro prisel muj znamy honza byl vedouci vypravy do stanoveho tabora nizke tatry zakladna cerveny kamen nabidl mi abych jela organizace turista csr zbalila jsem se radio tranzistor pistol poplasnak jem si vypujcila pro zabavu na noc turisticke vypravy do okoli bylo nadherne vzpominam zdar vsem dobra pod stan uz nechodim ale na nasem kopci opekame a oslavujeme krasne leto vsem
Helena z Kanady|Milý pane Karle, máte dnes báječné téma. Můj příběh se odehrál začátkem 70tych let v Jižních Čechách. Po stanovaci svatební cestě na Slapech jsme se v Tatře že 30tych let rozjeli navštívit moji sestru. Jeli jsme už za tmy a už jsme se blížili k cíli, kterým bylo okolí Bechyně, když jsme si potřebovali odskočit. Tehdejší manžel vyjel tedy že silnice na něco, co se v té tmě zdálo být polní cestou. Tu se tatricka zastavila a cítili jsme že se do něčeho noříme a auto nemělo ani vpřed ani vzadmobily ještě nebyly,tak jsme v lese postavili stan.Velke štěstí bylo že švagr byl lesník a my zapadli v jeho rajónu. Jestli zrovna on či má sestra dnes poslouchaji, moc je oba zdravím a Václavovi znovu děkuju za vysvobozeni, objevil se tam jako zázrakem.
Dana|Dobrý večer Vám, pane Sladký a taky všem posluchačům Noční linky. Já byla dvakrát v životě v době školní docházky v pionýrském táboře pod stanem a moc se mi to líbilo. Jenže když jsem se po třech týdnech vrátila domů z tábora s cedulkou, že tábor zachvátily vši a já měla dlouhé vlasy, tak rodiče řekli, že tudy cesta nepovede a na žádné stanování už mne nepustili. Ale tatínek vypůjčil v práci velký takový vojenský stan, bylo to tak nějak pro pět lidí, postavil nám ho na celé prázdniny na dvoře a tak jsme spávali tam. Bratr byl menší než já, řekl to nějakým svým kamarádům a tak se u nás ve stanu vystřídali všichni jeho kamarádi, kteří nemohli nikam na prázdniny. Celé léto bylo pěkně, teplo, kluci si přinesli něco k večeři, daly se opékat i špekáčky, prostě byla to i tak dobrá dovolená, měli jsme ten stan možná i troje prázdniny. Dnes už by mne nikdo na nějakou trávu nedostal, stačilo mi pár klíšťat a už nejsem s přírodou zas takový kamarád, no a taky už na to nemám věk. Přeju hezký večer všem milovníkům léta a přírody.
608xxx624|JAK TED TA PANI MLUVI O SENIKU,ZE TAM PRESPALI,TAK JA JSEM VLASTNE TAKY KEMPOVALA-UTEKLA V NOCI PRED BITIM,SCHOVALA V NOCI V SENIKU.STEJNE ZBITI NEMINULOH
608xxx624|PANE SLADKY,HORKY CELY ZIVOT.JAKO DITETI MI NAVALILI NA OBROVSKY VUZ NAVRCHOVATO SENO,ANI NEVIDELA TY 3KM NA CESTU.BRAMBORY NA POLI,I V JZD.JEN DRINA,BITI
Frantisek Svaricek|DOBRY VECER PANE KARLE A POSLUCHACI NOCNI LINKY.MOJE PRVNI DOVOLENA POD STANEM BYLA NA MACHOVEM JEZERE A TO BYL ROK 1959.DALSI DOVOLENA POD STANEM BYLA NA VRANOVSKE PREHRADE V ROKU1969 A TO JIZ S RODINOU.ALE BYDLENI VE STANU JSEM SI UZIL NA VOJNE V ROCE 1961 V PRIJIMACI V ZARI A POTOM V ROCE1963 NA VODNIM SOUSTREDENI V BRATISLAVE NA DUNAJI.TO JSME SPALI NA POSTELICH,VZDY TAM BYLO 8 POSTELI.TAKY JSME SPALI 3 ZEDNICI NA NEJAKE FUSCE VE STANU A VECER TAM OKOLO NASEHO STANU HONIL SE SEKEROU V RUCE SVOU PRITELKYNI A ZE JU ZABIJE ,TAK TO BYL PRONAS HOROR,ALE DOBRE TO DOPADLO,PRITEL SE UHNAL A MIRNE OVINEN NAKONEC PADL NA ZEM A USNUL.TAKZE ZAZITKU MAM DOST ZE STANOVANI.JESTE JEDNOU VSECHNY ZDRAVI FRANTISEK ZE ZIDLOCHOVIC.
YVETA|Zdravím Vás, pane Karle a všechny Nespavce. Už nám dětem stačilo bidlo, stará plachtovina a na zatížení pár cihel a byl stan. Obydlí na celé prázdniny. Jak jsme byli šťastní, když nám babičky dovolily udělat si matrace z pytlů s trochou sena. Povyrostli jsme a jezdili s rodiči na dovolenou – áčko, nafukovačky, spacáky. Nádhera. Když jsem se vdala, jeli jsme s manželem a známými k Balatonu. Krásná dovolená, ani se nám nechtělo domů. Na zpáteční cestu jsme vyrazili po celodenním koupání pozdě odpoledne. Jenže cesta byla dlouhá a my unavení, tak jsme zaparkovali na staré silnici, která končila v přehradě a rozbili na malé loučce poslední dovolenkový tábor. V noci mne vzbudilo hrozné funění, dupání a snad chrápání. Budila jsem manžela, ale ten byl unavený a odbyl mne, prosím tě spi, Fanda chrápe z únavy. Spokojila jsem se s touto odpovědí a v klídku zase usnula. Ráno jsme ale zjistili, že to nebylo Fandovo chrápání, ale že okolo nás chodila divoká prasata. A podle stop, jich bylo požehnaně. Dobrou noc a hezkou dovolenou všem přeje Yveta
Lola|Krásnou letní noc všem i Vám milý pane Sladký,
pro mne je dnešní téma nádherné protože si zavzpomínám na mladá léta. Jako studenti jsme jezdili stanovat do lesa na Sázavu. Stany byly tehdy jednoduché bez plachty na zem a také jsme neměli žádné spacáky ani madrace, měli jsme jen teplejší oblečení a hlavně pláštěnku. V lesíku jsme si tehdy mohli udělat ohýnek a opékat špekáčky, žádný alkohol jsme neměli ale kafíčko jsme si udělali a dali i cigárko.Hráli jsme karty a různé hry, koupali jsme se za každého počasí v Sázavě a bylo nám krásně. Ráda na tu klidnou dobu vzpomínám, auta jsme neměli, jezdili jsme tam vlakem tzv. Sázavským expresem a z nádraží jsme do lesíka šli pěšky asi 3 až 4 km. Pak když jsem měla už děti tak jsem s nimi jezdila také stanovat do krásných lesíků pod Orlickými horami. To už jsem měla autíčko Trabanta, kam se vešlo hodně potřebných věcí. A nejen to, když nastala bouřka, tak jsme spali v autě, byl to kombík, tak se tam dalo pěkně ležet. Procestovala jsem s dětmi hodně krásných míst našich hor. Také jsme měli už jiný stan, ušila jsem pro nás také "spacáky" a už jsme měli i madračky. Dnes už pod stan nejezdím, nemám s kým, ale ráda jezdím do jednoho krásného kempu k jezeru Osika, kde má můj kamarád maringotku a tam si krásně užívám "dovolenou" sama. Dělám si krásné pěší tůry a také ráda navštěvuji okolní města s různými památkami. Moje největší radost je plavání v čisté vodě toho jezera, kde jsem hodně často. Přeji všem i Vám milý pane Sladký pěknou dovolenou, pokud bude povolena.... Vaše posluchačka Lola
