Okolo rybníka Řežabinec na Písecku chodí lidé s látkovými sáčky v ruce. Mají v nich odchycené ptáky, které zkoumají ornitologové. Při monitorovací a kroužkovací akci Acrocephalus jim projdou rukama téměř dva tisíce opeřenců.
„V síti máme sýkořici vousatou, tohle je mládě. Sýkořice je mrňavá a je tam strašlivě zamotaná. Malí ptáci dokáží oka sítě prolézt tam a zpátky a vyplétání je o to složitější,“ ukazuje Dominika Formanová z České inspekce životního prostředí.
Její dcera Jessica drží ruce sáček, což je takový přepravní prostředek pro sýkořici, aby se dostala k ornitologům v táboře.
Zde čeká ornitolog Jiří Šebestian. „Určíme druh, pohlaví, změříme délku křídla, ocasu a nohy a zvážíme,“ popisuje.
Používá přitom různá měřidla a také zvláštní zlepšovák z kelímku od jogurtu a umělohmotného kužele. „Ten kužel je z textilní továrny, původně na něm byly namotané nitě. My ho používáme při vážení ptáků. Když se tam pták dá, přitiskne mu to křídla k tělu, a tím pádem se na váze netřepe a můžeme ho přesně a rychle zvážit,“ vysvětluje.
Dalekohled, atlas ptáků, nahrávky stovek hlasů v chytrém telefonu. To je základní terénní výbava Václava Mikeše, zoologa Jihočeského muzea, který se specializuje na ornitologii.
Ornitologové u rybníka Řežabinec zatím za necelé dva dny zkontrolovali přes 500 ptáků. „Pro veřejnost je nejzajímavější třeba ledňáček, což není tak úplně vzácný druh pro ornitology. Pro nás je to sýkořice vousatá, rákosník velký, občas se dokonce objevuje bukáček malý,“ dodává Jiří Šebestian.
Všechny údaje o odchycených ptácích se stanou součástí databáze Národního muzea.
