Pozorovatele ptáků nadchlo, když spatřil lejska malého. Čekal na něj několik let

Lejsek malý
Lejsek malý
Někdo ve volném čase rybaří, jiný vyráží do lesa s dalekohledem a zápisníkem. Také v Čechách jsou nadšenci, kteří se věnují takzvanému birdwatchingu neboli pozorování ptactva. Patří mezi ně čtyřiadvacetiletý Martin Lazarovič ze Záhvozdí na Prachaticku.

„Dostal jsem se k tomu úplně náhodou. Na základní škole jsem se přihlásil do zoologického kroužku, kde jsme pořád koukali po ptácích a mě to docela bavilo a zajímalo. Další rok už se kroužek jmenoval ornitologický a já u toho zůstal,“ vzpomíná.

Nejoblíbenější je birdwatching v Anglii, odkud pocházejí také první zmínky o této volnočasové aktivitě z konce 18. století. V Čechách sdružuje pozorovatele ptáků Klub 300. „Je nás tam nyní asi osmdesát. Tvoříme si seznamy druhů, které jsme viděli, a také zadáváme výsledky pozorování do databáze České ornitologické společnosti, z níž pak čerpají třeba vědci,“ doplňuje Martin Lazarovič.

Číslice 300 v názvu klubu není náhodná. Jedná se zhruba o cílové množství druhů, které může pozorovatel v Čechách spatřit. Nejlepší člen klubu ale už dokonce tuto hranici překročil a dopracoval se k číslu 301.

Výhodou birdwatchingu je, že na něj nepotřebujete mnoho vybavení. Stačí dalekohled, atlas ptáků a zápisník. Někteří pozorovatelé s sebou ještě nosí diktafon nebo jiné pomůcky a Martin Lazarovič nikdy nezapomene fotoaparát. Všechny ptáky totiž také zachycuje na snímcích.

Doba, než se mu podaří opeřence zachytit, je pokaždé jiná. „Čím lépe si daný druh nastuduji, tím rychleji se mi to podaří. Když chci fotit něco konkrétního, musím si načíst, kde se druh vyskytuje, najít takové místo v terénu a ujistit se, že tam ti ptáci skutečně žijí,“ popisuje.

03435326.jpeg

Nejjednodušší způsob, jak vyfotografovat běžné druhy ptactva, je podle něj počkat si v zimě u krmítka. On sám to ale moc nedělá, baví ho spíše náhodná setkání a chození lesem.

Velice zajímavá jsou pro Martina Lazaroviče setkání se sovami na Šumavě, ale za svůj největší úspěch považuje vyfotografování lejska malého. „To je pták, který se na Šumavě vyskytuje jen v několika desítkách párů, hnízdí v bučinách a ještě žije vysoko v korunách. Hledal jsem ho několik let. Nastudoval jsem si místa, kde byl viděn dřív, ale nikdy jsem neměl štěstí. Až jednou jsem se ztratil, šel jsem neobvyklou cestou a tam uslyšel nad sebou jeho hlas. V ten den jsem ho také vyfotil,“ vzpomíná.

Na pozorování ptáků má velký vliv také počasí. Například v horkých dnech jsou zvířata aktivní jen brzy ráno a k večeru, počasí ovlivňuje i jejich chování. „Já se tomu ale nijak zvlášť nepřizpůsobuji, i když je pravda, že fotky ptáků v dešti nebo sněžení jsou zajímavější,“ říká Martin Lazarovič.

Ptáky pozoruje a fotí hlavně na Šumavě, cestoval za nimi ale už i po jiných zemích Evropy a do Izraele. „Jeli jsme tam v době jarního tahu, kdy tudy letí tisíce ptáků. Viděli jsme mimo jiné hodně druhů orlů, například orla jestřábího, který je opravdu nádherně vybarvený. Dále tam byli supi, špaček Tristramův, dropi hřívnatí nebo bramborníček černobílý, což je velká vzácnost,“ dodává.

Martin Lazarovič byl hostem pořadu Máme rádi zvířata, který si můžete poslechnout v odkazu výše.

Čtěte také