Roušek je pořád málo. Lidí, kteří je doma začali vyrábět, naopak přibývá

18. březen 2020 10:46

Dopoledne ředitelka gymnázia, odpoledne šička roušek. Druhé zaměstnání si v době epidemie koronaviru dobrovolně vybrala Anna Kohoutová z Třeboně. Šije roušky a rozdává je nejenom svým příbuzným.

„Šiju vždycky líc k líci, pak obrátím, zapasuji gumu. Osvědčilo se nám, že rouška na gumu za uši krásně drží,“ ukazuje ve své kuchyni, která se proměnila v improvizovanou krejčovskou dílnu.

Roušky začala šít v neděli a společně se svými dcerami jich vyrobila už téměř sto. „Mě bavilo vždycky šít, v posledních letech šiju hlavně pro vnučky na panenky nebo spravuji a teď konečně se ukázalo, jak je praktické tuhle dovednost ovládat,“ říká.

Její výrobky jsou z husté bavlny a dvojité, dají se vyvařit, přežehlit a znovu použít. „Včera jsem viděla, že se dají šít i roušky s kapsičkou, do které se dá ještě jedna izolační vrstva, to se mi docela líbilo,“ dodává Anna Kohoutová.

Čtěte také

Vyrábí dokonce několik velikostí roušek. „Máme ve svém okolí spoustu malých dětí a snažíme se je vést k tomu, že je dobře roušky nosit. Děláme je co nejbarevnější, aby se děti předháněly v tom, kdo má hezčí a přišlo jim to vlastně docela přirozené, a to se nám daří,“ vysvětluje.

Zájemců je opravdu hodně. „Myslela jsem si, že ušijeme roušky pro všechny naše příbuzné a známé, vyvěsila jsem to na sociální síť a už se mi tam chytá spousta lidí, včetně třeba třeboňského hospice, který jich má nedostatek. Tak jsme se domluvili, že ještě budeme v šití pokračovat, dokud nám síly, látky a gumičky budou stačit,“ uzavírá Anna Kohoutová.

Spustit audio

Související