O čem se mluví

Zdeněk Jančařík je tak trochu obrozenecká duše. Šedesátiletý muž totiž v sobě snoubí povolání katolického kněze, gymnaziálního profesora a pisatele.

Mladá „divná“ dívka, nohatá kostnatá mužatka s krásnýma šedýma očima, sečtělá a duchaplná se v lázních seznámí s mužem, jenž ji okouzlí. Je jí v jeho přítomnosti dobře…

Ve Vltavínu se vydáme za železem, a to hezky s nadhledem. Připomeneme nejstarší meč z doby Keltů a vypravíme se do muzea kovářského řemesla v Moravči u Mladé Vožice.

Humor má mnoho podob a mnoho je i měřítek vkusu, podle nichž s ním autoři zacházejí. Na Kubě by se asi divili, co si dovolil nacpat k melodii písně Guantanamera Wabi Daněk.

Domníváme se, že z dramaturgického pohledu je tou nejsprávnější hudební volbou pro sváteční podvečer pátého července Hradišťan Jiřího Pavlici.

Impresário, produkční, příležitostný herec, komediant, kulisák, řidič a všenicneuměl. I tak sám sebe popisuje Pavel Šmíd. Rodák ze Sušice se usadil v jihočeské obci Hosín.

Osobnosti nechávají nahlédnout na oblíbená místa. Tentokrát o nich mluví Stanislav Žák, který žije v Českých Žlebech na Šumavě, ale každý den vyrábí zmrzlinu ve Strážném.

„A dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dole.“ Tato slova, která zpíval Josef Zíma, mohou evokovat náladu seriálu Hříšní lidé města pražského.

Karel Zich odstartoval sólovou kariéru albem Dům č. 5 a stvrzením jeho rostoucí popularity „středněproudového“ zpěváka se stala druhá deska Mosty, pojmenovaná po duetu.

Když parazitolog Julius Lukeš nedávno navštívil americký Kongres, na ceremoniál dorazil v kroji. Těsně předtím mu prý manželka schovala čepici ve stylu hloupého Honzy.