Vdané ženy měly právo nosit zdobený čepec z drahocenných látek. Majiteli panství se to ale nelíbilo

I když nejčastější pokrývku hlavy žen v lidovém prostředí venkova a malých měst tvořily šátky, vdané ženy měly právo nosit zdobený čepec. Obvykle jej dostávaly při svatbě během obřadu takzvaného čepení – přijímání mezi vdané ženy. Obyčejné spodní čepce, často nošené pod šátkem, si zhotovovaly ženy samy; sváteční však vyráběli odborníci.

Nošení čepců z drahocenných látek mezi poddanými ženami se nelíbilo například majiteli jihočeského panství Lnáře, kterým byl hrabě Karel Rudolf Sveerts-Spork. Dochoval se dopis z roku 1746, v němž líčí městské radě v městečku Kasejovice, jak s velkou mrzutostí spatřil v tamním chrámu Páně „kterak mnoho ženských osob ve skvostném a nádherném oděvu, obzvláště zlatem a stříbrem štikované s okrášlenejma čepci, poukázati se daly“.

Pro příště proto zapověděl všem městským poddaným ženám nositi součásti oblečení pořízené z drahocenných látek a vyšívané zlatem nebo stříbrem. Ženy přímo vybídl, aby „čepce z čistého plátna a barchanu nositi hleděly“.

Svobodným pak zapověděl nejen nádherné šaty, ale i všechny čepce, protože „čepce jen samým ženám a žádným pannám poctivým nositi nepatří.“ Za porušení tohoto nařízení hrozilo dívkám zabavení čepce a čtyřtýdenní arest!

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související