První televizní diváky přivítal herec Jaroslav Marvan. František Filipovský předvedl Harpagona
Od počátku 20. let 20. století byli Čechoslováci zvyklí poslouchat zprávy, hudbu nebo třeba sportovní přenosy z rozhlasu. Bylo jen otázkou času, kdy se ke zvuku připojí také obraz.
Jak by to mohlo vypadat, napověděla v roce 1948 výstava MEVRO, jejíž návštěvníci mohli vidět experimentální televizní studio. Ovšem až 1. května 1953 zahájila své pravidelné vysílání Československá televize.
První diváky přivítal herec Jaroslav Marvan a jeho kolega František Filipovský pak předvedl svůj slavný monolog Harpagona. Oficiálně patřila televize v prvních letech existence pod Československý rozhlas, své zázemí však měla v Měšťanské besedě, obyčejném pavlačovém domě v centru Prahy, odkud se vysílaly zprávy, hrané inscenace i pohádky pro děti.
Z tehdejší produkce se zachovalo jen několik málo fragmentů, vše se totiž odehrávalo živě. Od roku 1970 začal fungovat televizní komplex na Kavčích horách, přibyl druhý program a začalo se experimentovat s barevným vysíláním. K nejúspěšnějším televizním projektům za dobu její existence patřily hlavně seriály, například Nemocnice na kraji města nebo Četnické humoresky.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
