První operní představení v Česku, v němž neexistuje jeviště a hlediště, uvádí Jihočeské divadlo v klášteře v Jindřichově Hradci

Představení začíná už před kostelem – člověk může až pochybovat, zda přišel do divadla, nebo na svatbu. Přivítání s přípitkem, myrtová kytička na šaty… A pak už se otvírají dveře a ministranti zvou dál. Do kostelních lavic usedají vedle sebe herci i diváci. Kromě pasáží, kdy někteří z nich zpívají, není na první pohled zřejmé, kdo je kdo.

8 fotografií

Většina diváků se po předpremiéře představení shoduje, že nic podobného nezažili. „My jsme to vůbec nečekali. Bylo to tak nádherné, snové, dojemné, jsme unešení.“ „Úžasné, to je něco netradičního, to se nedá popsat.“ „Jsem překvapená, tolik vjemů, nikdy jsem nic takového neviděla,“ komentují.

A nic podobného také k vidění zatím nebylo, jak potvrzuje režisér Tomáš Ondřej Pilař. „Jedná se o první projekt podobného typu v Česku, první operní imerzi. Imerzivní divadlo spočívá v tom, že opravdu neexistuje jeviště a hlediště a všichni se stávají společnými účastníky děje. Herci i hudebníci se pohybují všude kolem diváků,“ popisuje.

Vizuální podobu představení Loutna česká vytvořil scénograf Petr Vítek. „Asi nejvíc pyšný jsem na to, že se nám povedlo dotáhnout všechny objekty do autenticity. Myslím, že když se podíváte v kapli na tu postel, tak máte pocit, že tam opravdu je už strašně dlouho, nebo je tady zpovědnice, která vypadá, že v tom prostoru žije. Největší radost mám ale ze sušárny, kde jsou dva kopce okvětních lístků,“ zmiňuje.

Do představení jsou vedle herců a hudebníků Jihočeského divadla zapojeni také žáci tanečního oboru jindřichohradecké základní umělecké školy. Loutna česká se bude v minoritském klášteře hrát celkem sedmkrát.