Prsten královnin. Příběh krásné Kunhuty Uherské, která zažila vrchol i pád, čte Norbert Lichý

Královna Kunhuta byla výjimečná žena, která zažila vrchol i pád. Její příběh vypráví spisovatel Karel Schulz v povídce Prsten královnin, která vyšla v roce 1941 ve stejnojmenné knize.

Pro Český rozhlas ji v roce 2009 načetl herec Norbert Lichý.

Norbert Lichý (1964-2024)

Herec Norbert Lichý spolupracoval s rozhlasem dlouhá léta. Kromě mnoha povídek načetl také řadu delších literárních děl. V roce 2006 to byla desetidílná četba na pokračování z románu Romana Ludvy Jezdci pod slunečníkem, v roce 2015 patnáctidílná četba z bestselleru Francouze Henriho Charrièra Motýlek, za kterou získal ocenění Neviditelný herec.

V roce 2022 načetl autobiografickou knihu spisovatele a havíře Ivana Landsmanna. Poslední Lichého velkou prací pro rozhlas byla patnáctidílná četba z knihy Terezy Brdečkové O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha, kterou nahrál v loňském roce.

Norbert Lichý zemřel 16. ledna 2024 ve věku 59 let.

Karel Schulz (1899-1943)

Karel Schulz se narodil v roce 1899 v Městci Králové do navýsost kulturní rodiny. Dědeček Ferdinand byl literární kritik a spisovatel, teta Anežka kritička a libretistka, otec Ivan překladatel z angličtiny a severských literatur, maminka Jarmila, sestra pěvce Otakara Mařáka a neteř malíře Julia Mařáka, harfistka.

Karel Schulz začal studovat práva, později ale přestoupil na medicínu se specializací na psychiatrii.

Publikovat začal už ve 20. letech. Debutoval v roce 1922 proletářským románem Tegtmeierovy železárny, o rok později mu vyšla sbírka básnických a prozaických textů Sever – Jih – Západ – Východ, která korespondovala s estetikou avantgardního Devětsilu.

Schulz byl členem Devětsilu, ale byl z něj vyloučen poté, co ho Vladislav Vančura obvinil z toho, že se při psaní povídky Hughesův ústav až příliš inspiroval R. L. Stevensonem. Schulzovo avantgardní období skončilo nejen kvůli vyloučení z Devětsilu v roce 1926, ale i následkem autorovy konverze ke katolicismu, k níž došlo ve stejném roce.

V letech 1927 až 1930 působil v brněnské redakci Lidových novin, kde psal soudničky a divadelní a filmové kritiky. Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930 až 1935) a poté vedoucím redaktorem Národní politiky (1935 až 1942).

Na začátku 40. let vydal dva povídkové soubory – Peníz z noclehárny a Prsten královnin. Jeho nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest, první díl zamýšlené a nedokončené trilogie věnované životu a dílu slavného italského sochaře a malíře Michelangela Buonarrotiho. Román vyšel krátce před autorovou smrtí v roce 1942.

Karel Schulz zemřel 27. února 1943, bylo mu necelých 44 let. Pochován je v Praze na Olšanech.

Dcera Karla Schulze Jiřina se provdala za spisovatele Josefa Topola. V rodinné literární a umělecké tradici pokračovali i jejich dva synové Jáchym a Filip.