Při nejničivějším požáru v historii Českých Budějovic shořelo přes 200 domů, 12 věží i chrám

24. červenec 2021 07:42

Kdyby se jistý poručík před 380 lety nezranil ve střeleckém souboji, mohly České Budějovice dnes vypadat úplně jinak. Vojenskému ranhojičovi se totiž 24. července roku 1641 vznítila mast. Vítr rozšířil plameny po celém městě i na předměstí.

Bilance byla strašlivá. Za sedm hodin shořelo přes 200 domů, kostel svatého Mikuláše, sýpky se zásobami i dvanáct hradebních věží. Obyvatelům se podařilo včas uniknout a zemřelo jen pět lidí.

„Evropa vstoupila do třetí dekády války, takže i v Budějovicích se nacházela početná vojenská posádka. Souboje sice byly zakázané, ale co je zakázáno, to vždycky nemusí platit, takže došlo k souboji. Jeden poručík byl postřelen a nechal si u zdejšího ranhojiče udělat nějakou mastičku. Ten mast připravoval zřejmě na otevřeném ohni, tak mu to chytlo,“ vypráví ředitel státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniel Kovář.

Oblak plynu se dostal do dřevěného komína, který začal hořet. Kvůli vedru a čerstvému jihozápadnímu větru se oheň rychle šířil po okolních šindelových střechách v Krajinské ulici.

„Chytala jedna střecha za druhou. Komplikací bylo, že město se v té době silně opevňovalo, takže hradby nepropustily nepřítele, ale zároveň nepustily ani lidi ven pro vodu. Byly zavřené brány, kašny v ulicích ještě nebyly, takže v podstatě nebylo čím hasit,“ připomíná Daniel Kovář.

Z místa mezi náměstím a Masnými krámy postupoval požár k severu a východu. „Došel až k Pražské bráně, tam shořel špitál s gotickým kostelíkem. Říká se, že někde kolem brány se oheň dostal na dřevěný ochoz hlavní městské hradby, potom šel plynule po ochozu kolem poloviny města. Dokonce tam údajně byly nějaké nabité zbraně, které žárem samy začaly vystřelovat. Shořelo také dvanáct hradebních věží,“ dodává archivář.

Viník hned po požáru utekl

Velký problém hrozil u Prašné věže, kde bylo 25 metráků střelného prachu. Nakonec naštěstí nevybuchl. Velkou tragédií pro město ale bylo zničení gotického děkanského chrámu svatého Mikuláše. „Ta obrovská váha hořícího krovu se propadla dovnitř, prorazila klenbu. Oltáře ze dřeva shořely, žárem také popraskala mramorová podlaha i kamenné náhrobky, roztavily se zvony a kovové součásti vnitřního vybavení,“ líčí Daniel Kovář.

Přímo ve městě shořelo za sedm hodin přes 200 domů, další desítky budov pak na předměstí. Zničena byla veškerá úroda. Jako zázrakem zemřelo jen pět lidí. „Buď bezprostředně uhořeli, nebo se spíš udusili kouřem. To je další prvek, který si k tomu musíme domyslet. Město bylo naplněné kouřem, takže těžko si představit jakoukoli organizaci požárního zásahu,“ popisuje archivář.

Novou katedrálu se podařilo vystavět během čtyř let. Samotné město se z tragédie kvůli válečné situaci vzpamatovávalo dalších třicet let.

Viník katastrofy byl rychle vypátrán. „Ranhojič se jmenoval Jan Filip Haller. Zřejmě se bál msty, takže hned po požáru utekl kamsi do Vídně, ale po krátké době se oklepal a dokonce měl tu odvahu, že sám požádal o náhradu škody, která mu vznikla při požáru. Jestli uspěl, už bohužel nevíme,“ doplňuje Daniel Kovář.

Další velký požár zažily Budějovice o necelých sto let později, kdy plameny zachvátily 18 domů a dominikánský konvent.

autor: Petr Kubát
Spustit audio

Související